Profese sociálního pedagoga, předpoklady a kompetence, možnosti uplatnění. Pomáhající profese

Pojem profese - se objevuje ve spojení se specifickou skupinou povolání založených na dlouhé teoretické přípravě, která je základem profesionální aktivity. Profesní povolání vyžadují všeobecně vyšší kvalifikaci.

Sociální pedagog - jeho profese je blízká profesi učitele, psychologa, psychoterapeuta, ale v žádném případě ji nenahrazuje. Na rozdíl od pedagoga nemá učební plán, osnovy, …

Hlavní fce sociálního pedagoga lze v zásadě charakterizovat dvěma oblastmi: činnost integrační a činnost rozvojová.

Pracovní činností sociálního pedagoga mají souhrnně povahu výchovného působení ve volném času, vytváření nabídky volnočasových aktivit, poradenské činnosti na základě diagnostiky a sociální analýzy problému a životní situace, v níž se vychovávaný nachází, dále povahu reedukační a resocializační péče i terénní práce. Z hlediska věkových kategorií jde o činnosti zaměřené především na děti a mládež.

Předpokládáme u něj:

vědomosti širšího společensko-vědního základu (obecná pedagogika, psychologie, sociologie, filozofie)

vědomosti(biologie člověka, somatologie, zdraví a nemoc) a z oblasti sociální politiky, práce a práva

speciální poznatky(sociální pedagogika, pedagogika volného času, metody sociálně výchovné práce, teorie komunikace, organizace a řízení výchovy ve volném čase)

management

personalistika

zájmové oblasti a jejich znalost

dovednosti (sociální komunikace, diagnostiky, vedení dokumentace, využívání metod soc.ped.prevence i terapie.

Profesní uplatnění sociálního pedagoga. Subjektivně je povolání chápáno jako specifická aktivita, kterou se zajišťuje živobytí a která zároveň může (a nemusí) uspokojovat individuální potřebu seberealizace.

Povolání sociálních pracovníků i sociálních pedagogů prochází v současné době dynamickým vývojem:

W) nová paradigmata obou mezinárodně známých oborů v ČR (nový obsah, nové formy, nově koncipované předměty těchto disciplín),

X) postupnou (někdy nesystematickou a netransparentní) transformací byrokratických institucí (změny statutu, ekonomická a právní subjektivita), vznik nových profesí v sociálních oblastech a jejich institucích (protidrogový koordinátor, sociální asistent, probační pracovník atd.),

Y) vznik nových společenských institucí neziskové sféry, které formují své statuty včetně systému profesních míst,

Z) rozvoj institucí, které byly nuceny existovat na okraji společnosti za totalitního systému - např. církve, které kultivují a utvářejí svůj vzdělávací systém včetně sociálně charitativního systému institucí.

Pro sociálního pedagoga, jakož i pro jiné profese, je povolání obvyklou formou zajištění existence, ekonomického standardu a východiskem pro určení na trhu práce. Kromě toho jako prostředek socializace umožňuje vstup do určitého typu sociálních sítí a vymezuje prostor pro seberealizaci, uplatnění schopností a znalostí a získání pocitu užitečnosti (Havlová, 1996).

Kunstreich (1997) provedl analýzu sociálních povolání v souvislosti s krizí společnosti. Čím intenzivněji probíhá krize ve společnosti tím nutnější je posílení sociálních povolání. Je paradoxem, že sociální profese mají konjunkturu právě v těchto obdobích. Projevuje se to nárůstem zájmů uchazečů o sociální povolání. Prudký rozvoj informací ve společenských vědách, vznik nových povolání, sepětí oboru s praxí způsobilo v sociální pedagogice posun k ambicím angažovat se výrazněji v sociálních oblastech, které byly kdysi doménami jiných oborů.

Není vhodné, vzhledem k výše uvedeným okolnostem stavět mezi sociální práci a sociální pedagogiku dělící čáru a přidělovat tomu či onomu oboru určité instituce, ve kterých mohou působit jejich absolventi, zejména když:

AA) oba obory jsou zavázány k plnění sociální péče, pomoci a podpory,

BB) specifičnost obou oborů je nyní dostatečně evidentní,

CC) je nezbytné uspokojit na kvalitní úrovni poptávku regionů a zaměstnavatelů.

V rámci uplatnění absolventů sociální pedagogiky v sociálních oblastech se diskutují otázky, do kterých domén sociálních oblastí vstupují absolventi tohoto oboru. Odpověď na tuto otázku řešil ve své práci Klíma (1993). Sociální pedagogiku chápe jako specializovaný obor, který zachází za hranice standardního pedagogického systému. Klíčovým aspektem je pojetí sociální pedagogiky jako oboru klientského, využívajícího pedagogický aparát ve vztahu ke konkrétnímu životnímu způsobu (vztahům a činnostem) a kultivace jedince a nikoliv ve vztahu k obecným výchovně vzdělávacím cílům.

Základní oblasti uplatnění sociálního pedagoga vymezuje Sekot (1997) takto:

Sociální oblast školství

DD) oblast náhradní výchovy (instituce pro výkon ústavní a ochranné výchovy),

EE) oblasti výchovného poradenství,

FF) oblasti preventivně - výchovné péče,

GG) oblasti center a středisek pro volný čas dětí a mládeže,

HH) oblasti výchovné péče o handicapované občany (léčebně výchovné postupy),

II) oblast výchovné péče zaměřená na aktivaci, kultivaci a vzdělávání seniorů.

Sociální oblast v resortu zdravotnictví

JJ) rehabilitační instituce,

KK) krizová centra,

LL) sociálně - výchovná činnost v neziskových organizacích zabývajících se zdravotně

postiženými.