Ustanovení vyjadřující státní cíle a hodnoty

vyjadřují záměry v oblasti sociální, ekologické, kulturní, ekonomické, politické a jiné. Jedná se o ušlechtilé cíle, které se v ústavě objevují až od 2. pol. 20. stol.

Postavení ústavy v rozlišných právních kulturách

Anglie

je jedna z nejdlouhodobějších a nejpestřejších. Ústavní instituty, ať už ve formě obyčejů, zákonů či soudních precedentů, vznikaly už v raném středověku a jsou uplatňovány už po staletí.

Jednou z odlišností anglosas. systému právní kultury je právě neexistence ústavy ve smyslu zákona nejvyšší síly. To ale neznamená, že v Anglii není ústava. Každá kulturní země má normy. Ty byly po staletí respektovány. Když vznikl moderní stát, nebyla zde touha a potřeba zvláštní ústavní listiny, která by stála nad zákony.

Zdroje ústavy:

a) statutární právo - především zákony parlamentu a další legislativa vycházející z těchto původních zákonů

b) zvykové právo - zvyková a precedenční pravidla, soudní rozhodnutí

c) ústavní konvence - pravidla ústavního chování; nejsou prosazovány soudy a předsedajícími v parlamentu

d) práce odborníků - interpretující a komentující ústavní materii.

Na těchto základních principech spočívá britská ústavnost. Britská Ústava je ústavou flexibilní tzn., že pro přijetí změny pramene práva stačí prostá většina.

Ústavní systém

* zákonodárná moc - parlament - horní a dolní sněmovna

* výkonná moc - hlava státu (královna)

- vláda

* soudní moc - nejvyšší soud (vrchní, soud koruny, odvol.)

* instituce ombudsmanů - komisař zabývající se špatnou správou, poruš. práv v oblasti výkonu stát. správy