Francie

vývoj ve Francii bylo dlouhodobý a ústavní vývoj pestrý. Předchůdcem parlamentu zde byly generální stavy, ale ve 14. stol. byly panovníky ignorovány. Ludvík XVI. musel udělat ústupky, na konci 18. stol. se třetí stav oddělil a prohlásil se Ústavodárným národním shromážděním a započal práce na přípravě ústavy. V témže období byla přijata Deklarace práv člověka a občana, která zakotvovala rovnost lidí před zákonem, svobodu slova, vyznání atd. Stala se vzorem evropských ústav 19. stol.

Prožívala bouřlivý vývoj:

* konstituční monarchie (I. ústava) - novodobý ústav. vývoj začal Velkou francouzskou revolucí. Za účasti všech stavů vzniklo následně Ústavodárné shromáždění, které vydalo Prohlášení práv člověka a občana (tvoří úvod nové ústavy).

* I. republika (II,III,IV ústava) - vláda Napoleona Bonaparte

* I. císařství (V. ústava) - prohlášení N.B. císařem, stal se orgánem ústavnosti

* Restaurace a orleánské království - poražení N.B., obnova království, zákonodárnou moc představuje Poslanec. sněmovna a Pairská sněmovna (volena králem doživotně)

* II. republika - svržení království a ustanovení jednokomorového národ. shromáždění. V čele výkon. moci je prezident. N.III. provedl převrat

* II.císařství - vyhlášen císařem, zákonodárná moc - státní rada, zákonodárný sbor a senát.

* III. republiky - soustřední moci (výkonné, zákonodárné i soudní) v komuně. Po porážce komuny - postaveny základy nové ústavě.

* IV. republika - zrušena 3. ústava

* V. republika - vznik nové ústavy - změna vlády na poloprezidentskou (prezident je hlava státu i vrcholného orgánu stát. moci).

Ústavní systém

* Zákonodárná moc - národní shromáždění, senát

* Výkonná moc – prezident, - vláda

* Soudní moc - ústavní rada, - vysoký soudní dvůr (pro prezidenta a vlády), - nejvyšší soudcovská rada (poradní orgán prezidenta), - soustava soudů

USA

Za klasickou ústavu je považována Ústava spoj. států amerických, platná od r. 1787. Dodnes má 26 dodatků. Státoprávní vývoj USA je odlišný od evropského kontinentu. Vznikaly zde kolonie, tendence odtrhnout se od Anglie. Po americké revoluci vzniká konfederace spojených států a brzy vniká i federální ústava.

Stát. orgány:

* zákonodárná moc - kongres - sněmovna a senát

* výkonná moc - prezident, vláda

* soudní moc - nejvyšší soud

S rozvojem kapitalismu se vytváří nová společnost a obsah ústav se vyvíjí v těchto fázích:

* 1 fázi se věnovala hlavní pozornost organizaci státní moci

* 2 fázi se vztah státní moci a jednotlivce stává znakem moderní ústavnosti

* 3 fázi proniká zakotvení cílů a hodnot, kterými má být stát. moc vázána

Nejvyšší státní orgány:

Kongres dvoukomorový zastupitelský orgán skládající se ze: sněmovny reprezentantů - spíše vnitřní politika země; a senátu - zejména zahraniční politika země.

Volební systém je většinový. předsedou sněmovny reprezentantů je předseda nejsilnější politické strany, předsedou Senátu je viceprezident USA. Zákonodárnou pravomoc uskutečňují obě komory společně, co do pravomocí jsou rovnocenné. Prezident nemůže být kontrolován Kongresem, ale zároveň nemůže sám Kongres kontrolovat.

Výkonná moc:

USA jsou typickou tzv. „prezidentskou republikou„. Prezident je zde nejen hlavou státu, ale i jediným nejvyšším ústavním představitelem výkonné moci. Prezident má široké pravomoci jako hlava státu i jako představitel výkonné moci:

- jmenuje představitele federálního státního aparátu,

- zasahuje aktivně do zákonodárného procesu, neboť má právo suspenzívního veta, které může Kongres překonat 2/3 většinou hlasů obou svých komor,

- má významné pravomoci v oblasti zahraničních vztahů a je vrchním velitelem ozbrojených sil.

Poradním orgánem je kabinet (vláda), jehož členy jmenuje prezident se souhlasem dvou třetin přítomných senátorů.

Výkonnou moc ve státech uskutečňují jednotliví guvernéři. Ústavní řešení vztahů prezidenta a guvernérů jednotlivých členských států vyjadřuje vzájemnou oddělenost vycházející z principu dělby moci.

Soudní moc:

je v USA rozdělena mezi soudy republikové a federální. Specifické postavení má Nejvyšší soud. Provádí kontrolu ústavnosti zákonů a ostatních právních norem.

SRN

Po II. svět. válce vznikly 4 okupační zóny jednotlivých členů protihitlerovské koalice - sovětská, francouzská, britská a americká. Velmi záhy se však začaly projevovat rozdílná stanoviska a rozpory mezi USA, VB a Francií na straně jedné a Sovětským svazem na straně druhé.

Okupační orgány schvalovaly veškerá rozhodnutí a jen postupně a velmi pomalu předávaly pravomoci orgánům německým. Tím rozdělené Německo postupně znovu získávalo atributy suverénní země.

V této atmosféře byl koncem 40. let připravován tzv. „Základní zákon „, který je v podstatě ústavou SRN. V době přijetí byl chápán jako provizorní řešení do doby vydání nové ústavy. Byl připravován jen v okupačních zónách západních zemí.

Způsob přijetí ZZ byl v podstatě nedemokratický, i jeho obsah si vynutily a určily západní okupační mocnosti. Přesto 48 let jeho platnosti a působnosti dokazuje, že vycházel z reálných podmínek a správně reagoval na potřeby země. Dodnes je považován za jednu z nejkvalitnějších evropských ústav.

Základní rysy:

- zvláštností je institut tzv. „ nezměnitelných základních práv„, jež jsou nadřazena ostatním ustanovením ústavy a zavazují moc zákonodárnou, výkonnou i soudní.

- vtahy mezi nejvyššími orgány vycházejí z parlamentní formy vlády, určuje zahraniční i vnitřní politiku senátu, a stanovuje závaznou politickou linii pro všechny ministry.

- významná je i role federalismu a s ním spojená značná decentralizace.

- postavení prezidenta je mimořádně slabé

- možnost rozpustit parlament je velmi omezená

- ustavování vlády je koncipováno tak, aby byla zajištěna její značná stabilita

- protiústavní sdružení a politické strany jsou zakázány

- vyjadřuje značně skeptický postoj k přímé demokracii

= doposud byl Základní zákon novelizován cca 29 krát.

Nejvyšší spolkové orgány:

- Spolkový sněm - je jednokomorový zastupitelský orgán s výjimečném postavením.

Plní následující funkce:

1. zákonodárnou

2. kontroluje výkonnou moc

3. kreační - podílí se na ustavování různých orgánů

4. připravuje špičkové politiky

- Spolková rada - není klasickou druhou komorou parlamentu, ačkoliv prakticky úkoly druhé komory zákonodárného sboru plní. Z hlediska své podstaty však není zastupitelským orgánem. Je složena z delegací zemských vlád a jejím prostřednictvím země spolupůsobí při výkonu státní moci.

Spolková vláda - je založena na dvou základních principech:

- kancléřském - což se projevuje v oprávnění kancléře vydávat politické rámcové směrnice pro řízení jednotlivých ministerstev, ve způsobu ustanovování vlády a v ustanovení o konstruktivním vyjádření nedůvěry. Spolkový kancléř určuje základní směr politiky a nese za něj odpovědnost

- resortním - spočívá v samostatném řízení a zodpovědnosti každého ministra za přidělený resort v rámci směrnic kancléře.

Spolkový prezident - podle ústavního řešení patří k neslabším hlavám států současného světa. Prezident má reprezentativní a integrační funkci, proto se vyžaduje jeho politická neutralita. Prezident zastupuje stát navenek; pověřuje a přijímá velvyslance; uzavírá jménem Spolku smlouvy s cizími státy; jmenuje a odvolává spolkové soudce, úředníky a důstojníky.

Spolkový Ústavní soud

jeho funkcí je ochrana ústavy, kterou zabezpečuje tím, že řeší spory mezi ústavními orgány navzájem; řeší soulad právních předpisů se Základním zákonem; řeší śtavní stížnosti občanů pro porušení jejich základních práv.

09.Ústavní systém ČR. Charakteristika, struktura a principy české ústavy, filozofie a základní východiska Listiny základních práv a svobod - nositelé a adresáti základních práv.

ČR je podle Ústavy jednotným a svrchovaným státem s parlamentně demokratickým zřízením. Státní moc se odvíjí od lidu. Lid vykonává státní moc prostřednictvím moci zákonodárné, výkonné a soudní. Moc zákonodárná je vázána Ústavou ČR, výkonná a soudní je navíc vázána i zákonem. Práva občanů jsou chráněně systémem nezávislých soudů a LZPS, která je součástí našeho ústavního pořádku.

Ústavou nazýváme právní akty, dokumenty, deklarace a listiny, které upravují:

* základní mocenské poměry ve státě

* organizaci a fungování orgánů stát. moci a jejich vzájemné vztahy

* postavení a úlohu jednotlivce, jeho vztah ke státu a státu k němu

* vztahy k jiným státům.

Základní funkcí Ústavy je regulovat společenské vztahy.

Uacute;stava je nazývána základním zákonem a v evropském systému právní kultury má též postavení zákona nejvyšší právní síly, s níž musí výt všechny ostatní zákony v souladu.