Fáze legislativního procesu

Zákonodárná iniciativa - rozumí se jí oprávnění podat návrh zákona a povinnost zákonodárného sboru se jím zabývat. Zákonodárnou iniciativu v ČR má vláda, poslanec nebo skupina poslanců, Senát, zastupitelstvo vyššího územně správního celku. Návrh zákona o státním rozpočtu a státního závěrečného účtu může podat jen vláda.

2. Projednání návrhu zákona - k projednání návrhu zavedl zákon tzv. trojí čtení. První rozhoduje, zda je návrh způsobilý k projednání. Buďto ho zamítne, vrátí k dopracování nebo postoupí k projednání výborům. Druhé je vlastním projednáním, výbory doporučí schválení nebo navrhnou změny. Třetí se zahajuje až 24 hodin po doručení změn, žádné další změny se nenavrhují, hlasuje se v závěru o pozměňovacích návrzích. Ve „stavu legislativní nouze„ může být zákon projednán ve zkráceném jednání.

Schválení zákona - po projednání návrhu zákona následuje jeho schválení ve Sněmovně a pak v Senátu. Komory jsou usnášení schopné za přítomnosti alespoň 1/3 svých členů (kvórum). hlasování: nadpoloviční většinou přítomných členů; nadpoloviční většinou všech členů „absolutní většina„; třípětinová většina všech poslanců a třípětinová většina přítomných senátorů „kvalifikovaná většina„. Schválený návrh je postoupen Senátu, který jej: schválí nebo zamítne (pak jej schválí poslanecká sněmovna absolutní většinou) nebo vyjádří vůli se zákonem nezabývat.

Vyhlášení zákona - přijaté zákony podepisují: předseda PS, prezident, který má právo zákon vrátit, o něm pak rozhodne PS absolutní většinou a předseda vlády. Pak následuje vyhlášení zákona, které je podmínkou jeho platnosti. Zákony se vyhlašují ve Sbírce zákonů. Ve sbírce se vyhlašují i jiné právní akty, pokud tak stanoví zákon (nálezy ÚS). Ode dne vyhlášení zákona platí zásada „ neznalost zákona neomlouvá„, neboť každý měl možnost seznámit se s ní.