Platnost, účinnost a působnost právních norem

Platnost - představuje právně normativní existenci právní normy, skutečnost, že tato norma je součástí platného právního řádu. Samým nabytím platnosti však právní norma ještě nepůsobí vznik práv a povinností dotčených subjektů - to nastane až nabytím účinnosti. Podmínky platnosti právní normy:

musí být vydána příslušným orgánem v mezích jeho pravomoci

musí být vyjádřena v náležité formě

musí být vyhlášena způsobem stanoveným v zákoně, tj. ve Sbírce zákonů, na úřední desce.

Účinnost - právní normy znamená, že z ní jejím adresátům vznikají práva a povinnosti - nastupují její právní účinky. Podmínkou účinnosti je nabytí platnosti, norma může být účinná nejdříve v den nabytí platnosti. Zpravidla však norma nabývá účinnosti až po určité době od nabytí platnosti. Doba mezi platností a účinností právní normy se nazývá legisvakance. Slouží k tomu, aby měli adresáti možnost se s normou seznámit předtím než budou mít povinnost se jí řídit.

Zpětná účinnost práva - retroaktivita - je nepřípustná. To znamená, že norma nemůže být aplikována na skutkové podstaty existující před jejím vznikem. Nepřípustnost retroaktivity zákonů je jedním z nezbytných požadavků právní jistoty. V našem právním řádu je výslovně stanovena v oblasti práva trestního: „ Trestnost činu se posuzuje podle práva platného v době, kdy byl spáchán, podle pozdějšího zákona se posuzuje tehdy, je-li to pro pachatele příznivější.„ výjimečně se však zpětná účinnost připouští, např. potrestání válečných zločinců po II. světové válce.

Působnost - určuje meze, v jakých se právní norma použije.

Rozeznáváme působnost:

a) věcnou - pro jaké skutkové podstaty se použije

b) časovou - od kdy do kdy se použije

d) místní - na jakém území platí

e) osobní - pro které osoby platí, zda pro všechny skupiny, či pouze některé - vojáci, ženy na mateřské dovolené, studenti,apod.

08.Moderní konstitucionalismus a jeho význam v současnosti. Pojem, obsah a členění ústav, postavení ústavy v odlišných právních kulturách, úloha a problémy současného konstitucionalismu.

Moderní konstitucionalismus - základem a stěžejním principem je myšlenka, že nositelem moci je lid a státní moc je vykonávána způsobem v zákoně stanoveném. Za základní rys moderního konstitucionalismu je suverenita lidu jako tvůrce ústavního režimu.

Dochází ke vzniku nových ústav, které deklarují výkon moci ve státě, vymezení pravomoci, postavení občana a jeho práva a povinnosti vůči státu. Tyto úkony jsou dodnes vzorem ústavního práva.

Obecně je ústava právní dokument či obyčej, který zakotvuje základní mocensko-politické uspořádání dané společnosti.

Zpravidla zahrnuje:

* organizaci a fungování nejvyšší moci ve státě

* vztahy mezi jednotlivými nejvyššími stát. orgány

* vztah jednotlivce ke státu a státu k němu

* hodnoty a cíle, které stát zavazují a o které usiluje

V právní teorii se můžeme setkat s řadou jiných definic, které lze rozdělit do 3 skupin:

1. Juristický typ ústavy - ústavou jsou pouze předpisy o tom, jak vzniká zákon. Všechny ostatní právní normy čerpají svou práv. závaznost z ústavy.

2. Sociologický typ definice ústavy - t ato teorie považuje za faktickou ústavu skutečný chod ústavního a politického života země bez ohledu na to, zda funkce systému je nebo není v souladu s existující právně vyjádřenou ústavou. Je uznávána v angloamerickém právu (Anglie, USA).

3. Smíšený typ definice ústavy - snaží se o spojení obou teoretických přístupů. Pojem ústavy je skoro totožný s pojmem dělby moci (uplatněn v Ústavě USA).