Listina základních práv a svobod

Filosofie a základní východiska Listiny

Lidská a občanská práva jsou nejen všeobecnou a nedotknutelnou hodnotou ve své filozoficko-morální výjimečnosti, ale, a to především, úhelným kamenem konstrukce deklarace a realizace ústavního práva každé lidské bytosti mající subjektivitu a každého svobodného a demokratického státu, založeného na úctě k zásadám občanské společnosti a právního státu.

Vystopovat původ a genezi lidských práv je vděčný námět filozofický ve svém morálním i právním aspektu, pramen všech světových náboženství a myšlenkových proudů minulosti, současnosti i budoucnosti v duchovním rozměru a v neposlední řadě úkol stávajících právních doktrín a právního myšlení v aspektu normativním.

Především Platónova „Politeia„, Augustinova „Civitass Dei„, deklarace práv člověka a občana, Všeobecná deklarace lidských práv, přijatá a vyhlášená Valným shromážděním OSN 10. 12. 1948 a mnoho dalších zásadních pramenů právního myšlení nadlouho předznamenaly evropský, angloamerický i světový rozměr lidských a občanských práv.

Dnešní moderní a pokrokové pojetí lidských a občanských práv je založeno na všelidském, universálním chápání těchto práv a svobod, kdy se uznává nezrušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona.

V tomto století se katalog základních práv, svobod a povinností občanů žijících na území ČR několikrát měnil. Jejich rozsah a obsah odrážel charakter a povahu jednotlivých státních útvarů a jejich režimů, které tu existovaly (Rakousko-Uhersko, Republika československá, Protektorát Čechy a Morava, ČSSR, ČSFR a ČR).

Samotné zakotvení základních práv a svobod v Listině, která byla transformována do právního pořádku ČR je nanejvýš důležitou skutečností, ale zákonodárce nemůže zůstat jen při tom. Listinou vyjádřená základní práva a svobody musí být „provedena„ množstvím právních předpisů. Bezprostředně po změnách ústavních práv a svobod se střetáváme s jevem, že základní práva a svobody jsou realizované společně se zákony, které byly přijaty jak za platnosti existující Ústavy, tak i před jejím přijetím.

Listina se nestala „Hlavou druhou„ (tj. součástí) Ústavy ČR, tak jak tomu chtěl osud v případě ústavy slovenské, kde se objevuje v transformované a ne zcela identické podobě.

Ústava ČR však v čl. 3 a zejména v čl. 112 vyjmenovává taxativně ústavní a právní normy, které jsou součástí „ústavního pořádku ČR„, a zde je zásadní, že Listina je expessis verbis zákonodárcem uvedena. Podle čl. 3 součástí ústavního pořádku ČR je Listina základních práv a svobod. taktéž z taxativního výčtu čl. 112 ústavy vyplývá, že Listina je relativně samostatným celkem ústavního pořádku ČR.

Formálně byla Listina vyhlášena usnesením předsednictva ČNR pod č. 2/1993 Sb., kde se rovněž (tedy potřetí v ústavním pramenu) expessis verbis konstatuje, že je součástí ústavního pořádku ČR.

Článkem 3 a 112 Ústavy, jakož i usnesením předsednictva ČNR se ústavně řeší zásadním způsobem vztah Listiny k ústavnímu pořádku ČR, resp. vztah Listiny k Ústavě ČR a naopak. Všechny právní předpisy by měly být v souladu s Listinou, resp. Ústavou.

10.Volební systém a volební právo v ČR. Základní charakteristika, volební mechanismus, volební technika a kontrola voleb, problémy zastupitelské demokracie.

Ústava České republiky (1/1993 Sb.)

Zákon č. 247/1995 Sb. - o volbách do Parlamentu ČR

Zákon č. 130/2000 Sb. - o volbách do zastupitelstev krajů

Zákon č. 152/1994 Sb. - o volbách do zastupitelství v obcích