Právní normy

Obecně rozumíme normou stanovení určitého modelu - vzoru toho, co má být. V tomto smyslu existuje značné množství druhů norem: právní, politické, náboženské, morální, technické, výrobní, pracovní apod.

Právní normy patří do skupiny společenských norem. Nejčastěji je definujeme jako obecně závazná pravidla lidského chování vydaná ve zvláštní, státem uznané formě, jejichž zachovávání je vynutitelné státní mocí.

Toto pravidlo chování (právní norma) - může být vyjádřeno v různých vnějších formách = pramenech práva. může mít formu normativního právního aktu, soudního precedentu, právního obyčeje či normativní smlouvy.

Struktura právní normy

s jistou mírou zjednodušení můžeme konstatovat, že právní norma se zpravidla skládá z:

a) hypotézy - nebo-li podmínek realizace normy, což jsou podmínky, na jejichž existenci je norma vázána (právní skutečnosti, s kterými je spojen vznik, změna či zánik právních vztahů upravených v dispozici právní normy).

b) dispozice - což je vlastní pravidlo chování, konkrétní práva a povinnosti subjektů. Stanovuje se v ní komu a jaká oprávnění či povinnosti vzniknou, naplní-li se podmínky uvedené v hypotéze

c) sankce - ustanovení o tom, jaké důsledky bude mít porušení povinností stanovených dispozicí. Sankce členíme na: – veřejnoprávní (trestní, správní, finanční); - soukromoprávní (občanskoprávní, obchodní) ap.

Ve skutečnosti bývá struktura konkrétních norem značně složitější: některé obsahují více hypotéz, jiné více sankcí, některé obsahují pouze hypotézu a dispozici, sankce je obsažena v jiné normě, někde hypotéza splývá s dispozicí apod.

Druhy právních norem

Právní normy můžeme členit podle celé řady kritérií, nejčastější je členění:

1. podle právní síly: hierarchické uspořádání právních norem, předpis nižší právní síly nesmí odporovat předpisu vyšší právní síly:

- mezinárodní smlouva, kterou je ČR vázána

- ústava a ústavní zákony

- zákony a obecně závazné vyhlášky zastupitelstev

- vládní nařízení a vyhlášky ministerstev

2. podle orgánu, který je vydal:

- prvotní - vydané orgánem, který je vybaven zákonodárnou pravomocí, tvoří se jimi nová pravidla chování, upravují vztahy dosud neupravené (prvotní nebo-li originální normy). V našem právním řádu se jedná o zákony a obecně závazné vyhlášky zastupitelských orgánů.

- druhotné - odvozené,, též sekundární. Slouží ke konkretizaci vydaných zákonů - pouze v jejich rámci a na základě jejich zmocnění. Nejsou vydány orgánem vybaveným zákonodárnou pravomocí. V našem právním řádu se jedná o vládní vyhlášky a nařízení ministerstev

3. podle povahy hypotézy:

členíme normy na obecné a speciální. Obecnou normou je např. ust. § 663 občanského zákoníku o smlouvě nájemní, speciální pak ust. § 685 o nájmu bytu a zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu nebytových prostor,

Ve vzájemném vztahu obecné a speciální normy platí norma speciální - lex specialis derogat generali.

Velmi podobné je členění na právní normy abstraktní, což jsou normy obecné a kasuistické - které mají hypotézu vymezenou výčtem jednotlivých případů.

4. podle povahy dispozice členíme právní normy na:

- kogentní - přikazovací, imperaktivní je právní norma, od jejichž ustanovení se subjekty nemohou odchýlit, jakákoliv iniciativa ne vyloučena

- dispozitivní - norma platí (je k dispozici), pokud se strany nedohodnou jinak.

Obdobné je členění na normy:

- přikazující chovat se určitým způsobem

- zakazující určité chování

- dovolující určité chování, aniž by je však přikazovala

U tohoto členění však často všechny druhy norem splývají v jediné skutkové podstatě - např. ustanovení „věřitel může převést svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka„ dovoluje věřiteli něco konat, přikazuje dlužníkovi to strpět a každému třetímu zakazuje, aby v tom věřiteli bránil.

5. Podle sankce

členíme právní normy na perfektní (obsahují-li sankci) a imperfektní (chybí-li sankce).

6. Podle právních odvětví

rozeznáváme normy občanského, obchodního, rodinného, finančního, ústavního aj. práva.

7. podle metody úpravy:

- normy hmotného práva - zakotvují bezprostřední práva a povinnosti subjektů právních vztahů

- normy procesního práva - upravují postup (práce) soudu či jiných subjektů při uplatňování práv a povinností z hmotné právní normy vyplývajících.

8. podle působnosti:

časové, tj. časově omezení a neomezené

místní, tj. obecné pro celý stát a zvláštní pouze pro určitou část území

osobní, tj. obecnou, vztahující se na všechny občany a zvláštní, vztahující se jen na část z nich - např. ženy na mateřské dovolené, vojáky v činné službě, studenty apod.

9. Právní normy odkazující a blanketové

Blanketové normy jsou zvláštním druhem právních norem. Delegují státní orgán, aby v příslušném prováděcím předpise, který přesně neidentifikují, stanovil vlastní normativní obsah blanketové normy.

Na rozdíl od toho v odkazujících normách zákonodárce odkazuje na již existující určitou normu, aby se zbytečně neopakoval.

10. zmocňovací právní normy

zakládají pravomoc vydávat podzákonné právní předpisy. Zmocňovací normy mohou být

a) generální - ustanovení čl. 78 ústavy ČR zmocňující vládu k vydávání nařízení za účelem provedení zákonů a v jejich mezích

b) konkrétní - pouze na určitý případ.

Zmocňovací jsou vlastně druhem blanketových norem.

11. Intertemporální právní normy

reagují na skutečnost, že téměř každá nová právní norma řeší otázky, které už byly upraveny nějakou dřívější normou. Dnem účinnosti nové normy zpravidla končí platnost normy původní. Řada právních vztahů vznikla za účinnosti normy původní, pokračuje však i za účinnosti normy nové. Tuto situaci řeší nový předpis v intertemporálních (přechodných) ustanoveních. Zpravidla vycházejí ze zásady, že právní vztahy vzniklé před jeho účinností řídí:

- ode dne účinnosti nové normy touto normou

- před tímto dnem normou původní

V praxi však bývá určení daleko složitější, především v právu trestním - tam je modifikováno např. zásadou, že bude použito těch ustanovení, která jsou pro obviněného výhodnější apod.

12. Kolizní právní normy

v právních vztazích s mezinárodním prvkem je nezbytné vymezit vztah práva vnitrostátního a jiných zahraničních právních řádů a stanovit hledisko, podle nichž se určí, který právní řád bude na daný konkrétní vztah aplikován.

Normy, které určují hlediska výběru právního řádu pro posouzení vztahů s mezinárodním prvkem se nazývají kolizní normy.

např. § 19 z. č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním: „Způsobilost osoby uzavřít manželství se řídí právem státu, jehož je tato osoba příslušníkem„. Kolizní norma neupravuje dotčený právní vztah - pouze stanoví právní řád, kterým se tento bude řídit.