Právní obyčeje

jsou nejstarším pramenem práva, někdy označované za nepsané a živelně vzniklé právo.Právním obyčejem je určitá zvyklost, určitý typ chování mezi subjekty v konkrétních vztazích, která je dlouhodobě dodržována a kterou státní orgán uzná za pramen práva, např. soud podle ní rozhoduje. Aby se model chování - zvyklost stal právním obyčejem, tedy pramenem práva, musí vykazovat následující rysy:

musí být dostatečně konkrétní a určitý, aby se předně daly určit práva a povinnosti, které ukládá

musí být dlouhodobě fakticky a masově uskutečňován na určitém území

musí být aplikován státními orgány jako pramen práva a při jeho porušení musejí použít státního donucení.

Pravidlo chování není u právního obyčeje výsledkem legislativní činnosti státního orgánu, ale výsledkem dlouhodobého faktického dodržování určitého chování.

Obyčejové právo vzniká jako právo nepsané. V současné době jsou však vydávány i kodexy obyčejového práva. Obyčejové právo se vyskytuje v anglosaském systému právní kultury a zejména v právu mezinárodním. (V ČR neexistuje)