Místní referendum

Podíl občanů na správě veřejných věcí přímo se uskutečňuje místním referendem.

Referendem rozhodují oprávnění občané formou souhlasu či nesouhlasu ke konkrétně položeným otázkám, které patří do samostatní působnosti obce nebo městské části nebo i v dalších případech, stanovených zvláštním zákonem.

Referendum však nelze konat:

o rozpočtu obce

o místních poplatcích

o volbě a odvolání starosty, zástupce starosty, obecní rady a členů dalších orgánů volených zastupitelstvem

jestliže by rozhodnutí referenda na základě položené otázky bylo v rozporu s obecně závaznými právními předpisy.

o věcech, v nichž se rozhoduje ve správním řízení

jestliže od rozhodnutí referenda do podání návrhu na konání referenda v téže věci neuplynulo 24 měsíců

v průběhu posledních šesti měsíců volebního období zastupitelstva

o věcech, o kterých zastupitelstvo rozhodnulo po podání návrhu na konání referenda, kromě případu, kdy navrhovatel nebo jeho náhradník trvá na vyhlášení referenda a podá do 14 dnů od doručení rozhodnutí zastupitelstva nové odůvodnění k původnímu návrhu na konání referenda.

11. Ústavní základy veřejné správy a územní samosprávy. Pojem, charakteristika a odlišnosti, dosavadní zkušenosti, současný stav a možné řešení v budoucnosti.

Ústava:

HLAVA SEDMÁ - Územní samospráva

Čl.99 - Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými

celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky.

Čl.100 - (1) Územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů, která mají

právo na samosprávu. Zákon stanoví, kdy jsou správními obvody. (2) Obec je vždy

součástí vyššího územního samosprávného celku. (3) Vytvořit nebo zrušit vyšší územní

samosprávný celek lze jen ústavním zákonem.

Čl.101 - (1) Obec je samostatně spravována zastupitelstvem. (2) Vyšší územní samosprávný

celek je samostatně spravován zastupitelstvem. (3) Územní samosprávné celky jsou

veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle

vlastního rozpočtu. (4) Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků,

jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.

Čl.102 - (1) Členové zastupitelstev jsou voleni tajným hlasováním na základě všeobecného,

rovného a přímého volebního práva. (2) Funkční období zastupitelstva je čtyřleté. Zákon

stanoví, za jakých podmínek se vyhlásí nové volby zastupitelstva před uplynutím jeho

funkčního období.

Čl.104 - (1) Působnost zastupitelstev může být stanovena jen zákonem. (2) Zastupitelstvo

obce rozhoduje ve věcech samosprávy, pokud nejsou zákonem svěřeny zastupitelstvu

vyššího územního samosprávného celku. (3) Zastupitelstva mohou v mezích své

působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky.

Čl.105 - Výkon státní správy lze svěřit orgánům samosprávy jen tehdy, stanoví-li to zákon.

Veřejná správa a samospráva:

Pojmem veřejná správa se rozumí jak samotné orgány veřejné správy, tak tzv. funkční pojetí, kde jde o praktický výkon veřejné správy.

Veřejná správa je ústředním pojmem správního práva a správní právo je součástí veřejného práva. Veřejnou správou se ve společnosti rozumí správa veřejných záležitostí, realizovaná jako projev výkonné moci ve státě.

Veřejnou správu vykonává stát především prostřednictvím vlastních orgánů, a dále ji vykonávají další tzv. veřejnoprávní subjekty (korporace) jako představitelé a nositelé státní moci.

Tyto veřejnoprávní korporace svou subjektivitu odvozují od státu a současně jsou jím aprobovány. Vykonávají veřejnou správu svým jménem a ve své působnosti, a správa jimi vykonávána je svou povahou samosprávou. Jsou členěny dle území (obce, okresy) nebo dle zájmů (komory, svazky, grémia) a jimi vykonávaná veřejná správa je pak buď územní samospráva nebo zájmová samospráva.

U veřejné správy je tak nutno brát v úvahu její členění na státní správu (vlastní orgány) a na samosprávu (veřejnoprávní korporace)

Pod pojmem samospráva je třeba rozumět výkon vymezených úkolů správy státu samostatnými, státem aprobovanými veřejnoprávními subjekty. Samospráva zahrnuje a představuje takovou oblast veřejné správy, která je zákony svěřena subjektům, jichž se bezprostředně týká.

Kromě subjektů se samospráva liší od státní správy také metodami a formami působení na spravované objekty - jde o prostředky, které nemají státně mocenskou povahu. Má však vlastní samosprávnou moc. Podstatou a posláním samosprávné korporace je samostatně, tedy samosprávně, rozhodovat o vlastních otázkách a spravovat vlastní záležitosti, a to podle svých potřeb, ze své vůle a řídíce se přitom jenom zákony.

Pro vlastní výkon samosprávy jsou zřizovány samosprávné orgány. Zde platí, že tyto orgány nevystupují jménem státu a z jeho vůle, nýbrž jménem daného samosprávného společenství, z jeho vůle a v jeho zájmu. Přitom objektem samosprávného působení nemůže být nikdo, kdo by stál mimo okruh osobní, územní či věcné působnosti příslušné samosprávné korporace.

Pojetí státní správy a její úloha v současnosti:

Státní správa představuje jednu z forem činnosti státu, a to formu, jejímž posláním je realizace výkonné moci státu. Obsahuje v sobě jednak prvky řízení, a dále prvky regulace. Prostřednictvím státní správy stát realizuje státní politiku.

Cíle si státní správa nestanovuje primárně sama, ale v základní rovině jsou odvozovány od zákonů. Vystupuje také jako ochránce a garant určitého zákonného stavu.

Výkonný charakter státní správy spočívá především v tom, že plněním svých úkolů státní správa výkonnou moc státu organizovaným způsobem provádí a zabezpečuje. Podstatou poslání státní správy je provádění zákonů.

Podzákonný charakter státní správy nevyplývá pouze z její podřízenosti zákonům, ale i podřízenosti aktům nadřízených orgánů státní správy. Tyto akty vydávají orgány státní správy jako orgány státu, a to na základě zákonů v mezích své působnosti a způsobem stanoveným v právních normách.

Oprávnění správních orgánů vydávat správní akty má kromě char. podzákonného zároveň charakter nařizovací. Nařizovací charakter státní správy vyjadřuje mocenskou převahu orgánů státní správy ve vztahu k těm, vůči nimž je státní správa vykonávána, a projevuje se závazností aktů pro jejich adresáty. Adresáty působení státní správy jsou jednak občané jako fyzické osoby, jednak organizace, případně jiné právnické osoby, vůči nimž státní správa směřuje a je vykonávána.

Pracovník veřejné správy: