Senát

Senát má 81 senátorů, kteří jsou voleni na dobu šesti let. Každé dva roky se volí třetina senátorů. Senátorem může být zvolen každý volič, který v den voleb dosáhl věku nejméně 40 let a není u něho v den voleb překážka ve výkonu volebního práva podle § 2 písm. b). Volby do Senátu se konají podle zásady většinového systému ve volebních obvodech na území České republiky. Pro volby do Senátu se na území České republiky vytváří 81 volebních obvodů. V každém volebním obvodu se volí jeden senátor.

Volební obvody jsou stanoveny v příloze zákona. V případě, že počet obyvatel v některém volebním obvodu poklesne nebo se zvýší o 15 procent oproti průměrnému počtu obyvatel připadajícímu na jeden mandát v České republice, změní se území volebních obvodů. Změna se provádí pouze v letech, kdy jsou vyhlášeny volby do Senátu.

Kandidáty pro volbu do Senátu přihlašují politické strany a hnutí, nebo koalice. Nezávislý kandidát se nahlašuje sám. Každá strana dá jen 1 kandidáta z volebního obvodu. Hlasuje se s hlasovacím lístkem.

Do zastupitelských obcí - Volby se konají ve dvou dnech; dodatečné volby a nové volby se konají v jednom dni. Vyhlašuje je prezident. Funkční období zastupitelstev v obcích je čtyřleté. Volby se konají na základě všeobecného, rovného a přímého, tajného hlasování. Překážkami výkonu volebního práva jsou: výkon trestu odnětí svobody, výkon vazby, zadržení, zbavení způsobilosti k právním úkonům, zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidu, výkon základní nebo náhradní vojenské služby, vyžaduje-li to bezpečnost státu.

Pro volby do zastupitelstev v obcích se zřizují okresní, městské, místní a okrskové volební komise. Volby do zastupitelstev v obcích řídí Ústřední volební komise.

Doplnění:

Volby jsou jednou z nejdůležitějších možností, jak se mohou občané aktivně účastnit na politickém životě. Rozlišují se volby parlamentní, prezidentské a komunální. Voliči v nich mají možnost rozhodnout, kdo bude vládnout a kdo bude v opozici. Ve všech demokratických zemích existuje všeobecné, rovné a přímé hlasovací právo.

Podle způsobu, jímž jsou získaným hlasům přidělovány mandáty existují dva základní typy volebních systémů:

systém většinový - majoritní- „vítěz bere všechno„

systém poměrný - proporcionální

Většinový volební systém je založen na principu, že rozhodující je většina hlasů. To vede ke snížení počtu politických stran v parlamentu, protože malé politické strany nejsou schopny získat v jednotlivých volebních obvodech většinu.

Rozlišujeme většinový volební systém:

- jednoduchý - je zvolen kandidát, který získá více hlasů - anglosasská varianta

- absolutní - je zvolen ten, kdo získá absolutní většinu, tj. více než 50 % hlasů - francouzská varianta

- kombinovaný - probíhá ve dvou kolech. V prvním kole je pro zvolení nutná nadpoloviční většina hlasů. Ve druhém kole je zvolen kandidát, který získá více hlasů.

Poměrný volební systém spočívá v tom, že výsledek voleb je stanoven podle poměru hlasů, které jednotlivé politické strany získaly. Čím větší počet hlasů strana získá, tím větší je i počet mandátů, který je na základě voleb straně přidělen. Toto pravidlo platí pro všechny strany bez ohledu na jejich velikost, což umožňuje zastoupení menších stran.

Poměrný volební systém má stanovenou určitou hranici, která je nezbytná pro vstup do parlamentu. Jestliže tedy strana nezíská minimálně 5 % hlasů (nebo 7%, 10%, podle toho jaké je ustanovení zákona), není zahrnuto přidělování mandátů. Její hlasy jsou pak podle různých způsobů přiděleny stranám, které určenou klauzuli překročily.

Každý volič může využít práva preferenčních hlasů, tj. na kandidátce strany (hnutí, koalice) pro kterou hlasu může označit nejvýše 4 kandidáty, které upřednostňuje.

Samotný akt volby neznamená, že lid se vzdává své svrchovanosti. Zůstává jejím nositelem a může uplatňovat svoji moc i přímo (v referendu), resp. v předčasných volbách.

Poslanecký mandát bývá obvykle chápán jako svobodný či volný, tzn. že musí být vykonáván osobně a nezávisle na příkazech voličů či jiných subjektů. V Ústavě ČR najdeme toto pravidlo v čl. 26. Vyplývá z něj mj. že nelze vynucovat stranickou disciplínu při výkonu funkce poslance či senátora. Faktické politické ovlivnění příslušností k určité straně, zahrnující také možnou ztrátu vlivu či pozice se však považuje za nezbytnou součást moderního politického stranictví.

Ústava ČR zakotvuje v čl. 16 - 20 základní zásady voleb do Poslanecké sněmovny a Senátu, v čl. 102 zásady voleb členů zastupitelstev jako orgánů územní samosprávy.