Současný pojem práva

tak jak ho chápeme dnes se vyvinul v antickém Římě. Římské civilní právo je základem evropské kontinentální právní kultury. Definici práva v něm ale nenajdeme. konstatování významného římského právníka Ulpiana: „Právo je souhrn dobrého a spravedlivého„ a „Právo vzniká dohodou, nutností a zvykem„ - jsou spíše aforismem než vystižením podstaty tohoto složitého a významného společenského fenoménu. Definic práva existuje v současnosti velmi mnoho, my se pro studijní účely podržíme výše uvedeného vymezení, že totiž

Právo je souhrn obecně závazných pravidel chování, která jsou vydána ve zvláštní státem stanovené či uznaní formě a jejichž dodržování je vynutitelné státní mocí„.

Ve společnosti plní právo řadu významných funkcí, především:

1. funkci regulační - právo především usměrňuje chování člověka, přikazuje mu co smí a co ne, co může a musí

2. funkci informační - vyhlášení a zveřejnění zákonů a ostatních právních norem poskytuje občanům informace o jejich právech a povinnostech a náležitém chování

3. funkci motivační - seznámení se s právními normami motivuje člověka k chování v souladu s právem

4. funkci preventivní - přesné vymezení práv a povinností působí jako prevence protiprávního jednání.

5. kontrolní (sankční) - právo „monitoruje„ zjištěné odchylky od stanoveného chování a tím provádí nejen veřejnou kontrolu, ale navíc i specifickou kontrolu. Podstata kontrolní funkce práva totiž nespočívá jen v konstatování četnosti konfliktů s právem, ale (v konfrontaci společenského působení práva) s vytyčenými cíli právní politiky.

Vztah práva a ostatních normativních systémů

Právo je velice důležitým, zdaleka však ne jediným normativním společenským systémem. Vedle něho a spolu s ní působí politika, náboženství, morálka, pravidla slušného chování a řada jiných dílčích normativních systémů. Všechny stanovují určitá pravidla chování a zároveň sankcionují chování, které je v rozporu s těmito pravidly.

Bylo už zdůrazněno, že právo se od ostatních liší především zvláštní formou, která je státem buď přímo stanovena nebo uznávána a možností použití státního donucení k zajištění dodržování právních norem.

I všechny ostatní normativní systémy sankcionují nedodržování svých pravidel, žádný kromě práva však nemůže použít státního donucení k jejich zachovávání.

Každý z těchto normativních systémů působí společně s ostatními. nezřídka je určité chování regulováno nejen právními normami, ale i např. morálkou, náboženstvím, politickými či jinými normami - např. povinnost péče o děti v rodině, povinnost postarat se o staré rodiče aj.

Při tomto společném působení mohou normativní systémy:

a) působit ve shodě - co právo sankcionuje jako protiprávní, morálka odsuzuje jako nemorální např. zanedbání péče o děti, neposkytnutí pomoci potřebným ap.

toto je optimální případ společného působení

b) působit protikladně - co právo sankcionuje, to veřejné mínění schvaluje - např. pochopení veřejnosti pro manželku, která zabije manžela - tyrana.

v tomto případě je společenská efektivnost práva velmi nízká.