Použití analogie v aplikačním procesu

Analogie znamená použití jiné normy, podle níž se pak případ posuzuje, ačkoliv dispozice normy na něj přímo nepadá - upravuje však vztah podobný (nejbližší - analogický). Je to vlastně použití normy na jiný skutkový děj, než pro který byla norma zamýšlena. Existují dva typy analogie: analogie legis a analogie iuris.

a) Analogie legis - analogie zákona, uvnitř PN je aplikována jiná PN, která již existuje. Např. zákon o rodině neobsahuje ust. o určování mateřství, neboť je to považováno za bezpředmětné. V případě záměny dítěte se analogicky použije ust. o určování otcovství.

d) Analogie iuris - analogie práva. Pokud nelze použít analogického ustanovení v jiném ust. stejné PN, použijeme jinou PN stejného právního odvětví, v krajním případě příbuzného odvětví nebo celého právního řádu ČR.

Aplikace práva dle analogie tvoří tzv. pojistku či poslední možnost, aby věc byla posouzena v duchu právní úpravy. Na druhé straně však analogie skýtá i nebezpečí postupu mimo právní úpravy. Z těchto důvodů se zákonodárce snaží toto riziko snížit: