Mezery v právu

Jednou z teoretických otázek je, zda právo je úplný systém právních norem, nebo zda úplné není. Tzn. zda ve společnosti existuje prostor práva prostý, popř. zda existují mezery v právu, a jestliže ano, zda a jak je vyplnit. tyto otázky mohou být položeny různě.

Předně je možno se ptát, zda každé lidské chování je upraveno právem, tj. právní normou. Odpoví-li se záporně, znamená to, že existuje zmíněný prostor práva prostý, tzn. že existuje indiferentní lidské chování, které je pro právo nezajímavé, které tedy není ani dovolené, ani nedovolené, resp. že existují mezery v právu, tzn. že existuje chování lidské, které právem upraveno není, ale upraveno by mělo být.

Platí logicky i sociologicky dokazatelné pravidlo, že v právním státě vše. co není zakázáno, je dovoleno. Aplikací tohoto pravidla je další pravidlo, že v případě, že zákon výslovně dovoluje jen určité chování, je tím samým zakázáno jakékoli chování jiné. z hlediska těchto pravidel je právo úplné v tom smyslu, že každé lidské chování může být z hlediska práva kvalifikováno buď jako dovolené, nebo jako nedovolené, takže neexistuje chování právně irelevantní)lhostejné).

Druhým složitějším aspektem úplnosti práva je otázka, zda každá sporná věc může být rozhodnuta podle právní normy, zda tedy právní řád pamatuje na každou možnou faktickou situaci.

Odpověď na tuto otázku je velmi složitá. Každodenní praxe ukazuje, že soudce v textu právní normy, tj. v právním předpisu odpověď nenajde.. v takových případech se mluví o mezerách v právu. (např. naše občanské právo dává nájemníkovi bytu za určitých okolností právo na bytovou náhradu, mlčí však v této věci o tom, kdo byt užíval jako spoluvlastník domu a tím přestal být).

Při řešení otázky mezer v právu je potřeba odstranit dvojí hrozící nedorozumění, které řešení často komplikuje. Toto nedorozumění spočívá předně v nerozlišování mezer de lege lata a mezer de lege ferenda, a dále v nerozlišování mezer v právu a mezer v zákoně.

Úvaha de lega ferenda je úvaha o tom, jaké by právo mělo být, co by z hlediska subjektu úvahy právem mělo být upraveno. např. to, že naše právo neupravuje zasnoubení, je pociťováno jako mezera v právu tím, kdo se domnívá, že by upraveno být mělo, a není pociťováno jako mezera v právu tím, kdo se domnívá, že je to zbytečné.

úvaha de lege lata je úvaha o tom, jaké právo je, co platí. mezera v právu je to, že otázka kterou je třeba podle práva rozhodnout, není právem upravena, takže ji podle práva rozhodnout nelze.

Právo je teď, ovšem jen zdánlivě, úplné a neúplné zároveň.

04.Soudy a jejich postavení v právním systému ČR. Organizace soudní moci v ČR, soustava soudů, postavení Ústavního soudu a řízení před ním, problémy nezávislosti soudců.

Systém českého soudnictví je uveden v hlavě IV. Ústavy ČR. Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy. Soudy rozhodují spory o právo mezi stranami, rozhodování o vině a trestu, ochraně před zásahy veř. správy.

Jsou 4 druhy soudní pravomoci:

1) civilně právní

2) trestně právní

3) správně právní

4) ústavně právní

Postavení, organizace a činnost soudních orgánů je klíčovou otázkou demokratic. právního státu.

Mezi zásadní a základní ústavní zásady výkonu soudnictví náleží:

výkon soudnictví jménem republiky

nezávislost soudců a soudů

rozhodování senátem a samosoudcem

účast lidu na výkonu soudní moci

vázanost soudce zákonem

rovnost účastníků řízení před soudem.