PŘerozdávání karet

Šala jsme právě zastihli ve svém živlu. Cestuje a cestuje, domlouvá a smlouvá, z jalové krávy by vymámil tele, mrtvého by přiměl k návratu do života a sníh by přesvědčil, aby hřál tak, aby se na něm dala vařit polévka. Vše se mění, od jihu se sem stěhují Imebirijci, ti jsou však zatím daleko, ale chtějí se zde usadit, jejich nepočetní příbuzní je sem přizvali.

Šal tuší komplikace. Postavení Katárijců se zhroutí, Imebirijci jsou určitě ještě lepší obchodníci než Katáriové, mají větší ambice a bude jich zde jako much.

Zixis a jeho lidé se ukázali v pravém světle. Potloukali se krajem a pronásledovali nájezdníky, kteří tu přepadali tábory a vesnice. Gátští stopaři ale zjistili, že tihle Šalovi chráněnci nejsou nikým jiným, než denní směnou nočních nájezdníků. Gátové je pronásledovali a zabavili jim naloupené věci. Koho v boji Gátové nezabili a měl to štěstí, že utekl, mohl mluvit o veliké náhodě. To však platilo vlastně jen pro dva z lupičů. Jedním z nich byl Zixis. Prchal vždy v noci a přes den se ukrýval. Jakmile se vrátí domů, svolá rodovou radu, svolá všechny kmeny a pak půjde celý jeho národ do války s lidmi ze Země Mamutí řeky. Nenechají se takto,,beztrestně zabíjet“. On, Zixis to zaonačí, má dar jazyka a dovede snadno pro svoji věc získat lidi, i kdyby jim měl vysvětlit, že nebe nad hlavou je potaženo pomalovanou kůží s třásněmi. Je v mnohém podobný Katárijci Šalovi.

Šal vycouval ze spojenectví ze Zixisem a hledal dalšího ochránce. Sice se s Gáty domluvil na svatbě své dcery s Lovcem, ale také se rozhodl navštívit bohaté východní sousedy. Jejich princ by si jistě vzal Gomepsis za ženu. Má sice už dvě ženy, ale to je u jejich sousedů přípustné zvláště, máte-li postavení šlechtice.,,Ti by nás mohli ochránit,“ s uspokojením si Šal mnul bradu. Východní soused má však malou moc nad svými lidmi, ti jsou svobodní a musí se sami rozhodnout.

Ale lepší takový spojenec než žádný a on, Šal chce nyní Gátům dojednat s východním sousedem spojenectví proti západnímu nepříteli. Proto chce sjednotit všechny národy a kmeny na území Země Mamutí řeky. Budou-li jednotní, ubrání se západnímu sousedovi a snad i Imebirijcům jdoucím od jihu. Pak mu zůstane území jako doposud, kde bude moci dál obchodovat. A aby na tom něco i vydělal, rozhodl se, že uplatní to, co mu vždycky říkal o lidech, národech a vařené nudli Kanah. Teď za Kanahem nemůže, Kanah jistě pomáhá svým lidem a jím by jen manipuloval. Proto sám zavzpomínal, co mu Kanah vždy radil a všude vykládal, že tato Zem Mamutí řeky je území, kde žijí slavní Katárijci, kteří přináší lidem nový pohled na svět a moderní formu spolunažívání už od nepaměti a tak se toto území jmenuje Katárijsko.

A vlastně všichni jsou Katárijci, protože je naplňuje Katárijský duch, který je sjednocuje a teď je hlavní jednota.

Někteří se tomu nápadu smáli. Ví, že každé území kmene má jméno jako Gátie, Tatárie, Imebírie, ale Katárijsko, to asi už moc musí téci tomuto muži do bot a chce si udržet moc i majetek a je pro to schopen ve svém zoufalství dělat ze sebe i šaška. A možná, že kdyby měl k dispozici média, tak by se mu to povedlo. Kdyby vzal Gátům paměť a celou jejich minulost, jejich identitu, kdyby ji vzal Imebirijcům... „Ne Imebirijcům nemůže něco takového nabulíkovat, protože oni fanaticky věří, že jsou lepší než ostatní. Gátové však, přesto že v Gátštině Gát znamená opravdový člověk, tak jsou pragmatičtější a nikdy se nepovyšují nad ostatní lidi“, zapřemýšlel Šal. Ano Gátové jsou vlastně Katárijci. Vzpomněl si na nejstarší slavné Gátské náčelníky. Kdyby se jej někdo zeptal, jestli i ti byli v postatě Katárijci? Co by pak řekl? Vždyť Katárie tehdy ani s Gátií nesousedila.

Už to má, bude minulost počítat teprve od doby, co Gátie sousedila s Katárií a bude mluvit o společném Katárijském věku, nebo spolunažívání nebo tak něco. Starý Katáriec vystupoval i na jednání s východním princem jménem Katárijska. Vypadal tak větší a důležitější. Ukázal na mapě, jak velké území má jeho Katárijsko a byl na patvar, který stvořil, velmi hrdý. Zapomněl, že rvát Duši Gátům je jen časovanou bombou, která se snese zpět na jeho hlavu jako rána z válečné palice. Protože už celé generace Gátové doma ve svých příbytcích, když mluvili o Katárijcích, mnohdy připomněli, že jsou Katáriové falešní. Katárijskem tak Šal jen napíná pomyslnou tětivu luku na svoji stranu a čím ji více k sobě přitahuje, tím je jen jasnější, že o to důrazněji a rychleji se tětiva vrátí zase nazpět. Jak praví staré gátské přísloví:,,Žádná ruka neudrží napnutou tětivu dlouho.“ To všechno se kupí kolem Šala, který se chudák zaplétá do klubka politických pletich a lží, které už nad ním visí jako Damoklův meč, ale on to nyní nevidí a nechce to vidět. Naopak má radost, jak to krásně vymyslel. Je na sebe hrdý, jak byl dobrým Kanahovým žákem.

Starý Katárijec vše domluvil a nařídil Rifovi a jeho armádě, aby vyskládala všechen majetek ze skladů, ale i z jurt ven a navršili jej na jednu velkou hromadu. A zatímco se Rifovi lidé činí, přichází zpráva, že si Imebirijci přejí jednat ze Šalem. Objevili se prý nějací imebirijští vyjednavači. Šal se cítí povznesený, má vlastní plán a proto tam pošle Bláznivého a Rifa. Sám si vezme Rifovy vojáky na povel. Chce mít hromadu hotovou co nejdříve a aby se zdála větší, dospodu dali na jeho příkaz vaky s mamutím lojem. Pěkně jeden vedle druhého a pak do řady nad sebe a teprve na to přijdou látky, koberce, košíky, krabičky, ozdoby, cetky, oděvy a další a další předměty. Už přinášejí závěsy, odjinud malované nádoby z košatiny potažené syrovou, koňskou kůží.,,Ať to dodělají dívky a ženy, my pojedeme zabránit svatbě Lovce a Gomepsis!“ rozhodl se najednou uprostřed práce Šal. „Gomepsis rostla pro prince a ne pro nějakého… jakéhosi… jednoho z mnoha!“

„Vyzbrojte se, vezměte štíty, palice a luky a vyrážíme!“ zavelel a sám se již hotoví k odchodu.

Rifo a Bláznivý jedou k Imebirijským poslům, ale ti vzkazují, že budou jednat jen s Lovcem a Šalem, a že Lovec je jejich nový náčelník a hlavní vůdce z moci Velké Vůle Největšího Ducha, a že je nutné, aby Lovec odešel od Gátů i Katáriů a připojil se k nim, Imebirijcům, a že ostatní si mají vzít majetek a opustit svá loviště, protože Imebirijcům je toto území od nynějška dáno od Velkého Ducha. Rifo a Bláznivý pochopili, že věci kolem mytologie a náboženství donutili jižní Imebirijce na cestu sem a Lovec by mohl, coby jejich hlavní náčelník věc nějak srovnat. Katárijci si nechali ještě ledacos vysvětlit, ale Imebirijci se chovali tak, že oba pochopili, že jsou jen botami na Imebirijských nohou. Rifo i Bláznivý však ví, co udělají. Znají se dobře s Lovcem a když se spojí Gátové na celém území, mají šanci na některých místech přepadnout přibližující se Imebirijce. A k tomu ještě válka od západu.,,Vést válku na dvou frontách nelze!“ děsil se Rifo.

Je nutné zastavit lidi ze západu nebo od jihu nějak jinak. Všechno naráz jejich zem zlikviduje.

Rifo proto spěchá se svým přítelem. Ví, jak zabránit svatbě Gomepsis a východního prince. Ví, jak navrátit rozum Šalovi. Běží tundrou, aby přiběhl včas do tábora Katárijců, než k hoře obdivu Katárijského majetku přijede východní princ.