Východoevropský gravettien - kostěnkien

(Gagarino, Kostěnki na Donu, Avdějevo)

On a ona s hlavami proti sobě - Gagarino (Rusko) (rekonstrukční transformace mytologické představy podle sousoší)

Relativně nedaleko legendárního naleziště Sungir (více o Sungiru na http://tvarpraveku.wz.cz/puper20.htm) leží další známé gravettienské naleziště Gagarino. Zajímavé je, že jedna ze sošek vyjadřuje také ono sungirské spojení dívky - ženy a chlapce - muže tím, že je otočí proti sobě. Vlastně je ani jinak nelze zobrazit, aby jeden druhému nestál na hlavě a rovná záda muže ke spočinutí právě na zádech sama vybízejí. Zase tu máme ono tajemné a symbolické spojení protikladů.

Vše nám připadne nějak až podezřele známé. Ačkoli je sousoší velmi kubické a velmi málo popisné v reálných dimenzích, přesto zcela evidentně menší postavu můžeme identifikovat jako ženu (prsa, břicho). Z výtvarného hlediska je zajímavý kontrast mezi kubicky blokovitým trupem a najednou proporčně realističtějšíma nohama. Druhá, větší soška nenese takové znaky (tvar břicha, prsa, realistické, ale malinké nohy) a určitě se jedná o mužskou sošku. Evidentní podobnost se sungirským materiálem by mohla znamenat odhalení určitého principu, za kterým stála taková mytologie, která se promítala i do pohřebních zvyklostí.

Soška - Kostěnki na Donu(rekonstrukční transformace)

Typická gravettienská soška převedená do reálné živé podoby. Postava je narovnaná, klidná a statická. Sledujeme typickou obrysovou linii ze všech stran a pohledů. Tato soška je popisná a můžeme z ní snadno vyčíst informace o účesu a zdobení těla. Na rekonstrukční metamorfóze je především jasné, že je zcela respektována úprava vlasů a horizontálně umístěné hrudní a bederní zdobné řemínky.

Právě kostěnkienské venuše nesou celou řadu podobných fantastických a unikátních informací o zevnějšku. Všechny gravettienské sošky přes jednotlivé odlišnosti typické pro jednotlivé kulturní oblasti mají řadu společných znaků, které mohu jako výtvarník hodnotit. Předním znakem je statický vzpřímený (falický) postoj sošek, který v obecné řeči těla i u čtvernožců znamená hrozbu. To dodává gravettienským soškám vznešenost, respekt a důstojnost. Někdy také sledujeme zabránění vytvoření přímé sociální vazby s divákem, čehož bylo dosaženo skloněním obličeje nebo jeho nepropracováním. To rovněž udržuje v dílech sexuální odstup. Stejně tak nikde v gravettienském materiálu původně kompletních sošek nenalezneme zpracované sexuálně důležité partie prsou, jako dvorce a bradavky. Zpracování prsou je pouze objemové a kubické nikoli naturalistické, to také působí sexuálně odtažitě. Jedinou výjimkou jsou bradavky na mužské sošce z Brna II, které nade vší pochybnost dokládají, že nešlo o nějaký technický problém. Nahá těla žen tak nejsou sexuálně podbízivá. Jedná se o stejný (nebo velmi podobný) soubor povznesení aktu na velmi specifické umění s přísnými pravidly vyjádření nahoty, jak ho známe z viktoriánské Anglie. Statika, vznešenost, zabránění kontaktu očí. K odživočišnění přispívá i barva sošek (v barvě materiálu, či výjimečně obarvené červenou hlinkou), to je zase shoda (nebo podoba) s viktoriánským (především sochařským) aktem.