Erná venuše

Souladná malba ženy, vycházející ze sošek typu,,Černá venuše“. Práce zobrazuje celý nalezený soubor sošek a jejich zlomků (10ks), které byly vytvořeny ze slonoviny (1ks) či z čisté keramické hlíny v jednotném typu. Podobné soubory najdeme v Předmostí (sedící postavy z kosti) a dvě téměř identické sošky z krevele z Petřkovic. Jinde v Evropě se takové soubory nevyskytují. V tomto případě celá kolekce zřejmě také odrážela relativní snadnost výroby z měkkého materiálu. Obraz ukazuje, že sošky jsou směsicí dekorativně - geometrických prvků, mísících se s prvky reálné konkrétní anatomie. Šikmé rýhy na hlavě označují změnu materiálu (vlasy). Umělec chtěl elegantně protáhnout tělo ženy na délku a tak se vzdal vyjádření klínu, které naopak vidíme na slonovinovém fragmentu. Proto jediná dlouhá horizontální rýha vyjadřuje jak pohlaví, tak oddělení nohou. Absolutní raritou v celé gravettienské tradici je vyjádření klíčních kostí u Černé venuše. Zatímco ostatní gravettienské venuše jsou skulptury, 9 venuší a jejich zlomků z Dolních Věstonic jsou plastiky. Tím, že jsou tyto předměty z pálené keramiky, jsou raritní a výjimečné. Věstonická venuše je ve světě známa spíše pod označením Černá venuše a určitě není v současnosti světoznámá. Nejznámější venuší, která bývá nejčastěji zobrazovaná, je v současnosti Willendorfská venuše. Černá venuše je jen jednou z více než 130 nám dnes známých gravettienských venuší.

Pavlovienské "kloboukovité" hlavičky(rekonstrukční transformace)

Rekonstrukční transformace jedné z nejunikátnějších hlaviček moravského gravettienu. Jedná se o keramický zlomek sošky z Pavlova. Důležitou nápovědou charakteru popisnosti uměleckého díla je segmentovaný nákrčník. Jedná se však zase o variaci. Výraznost nákrčníku jsem vyjádřil jeho zdvojením, které na originále není. A nakonec nevím, zda je celková orientace správná, obličej mohl být i na druhé straně sošky. Vlastně celá rekonstrukce se opírala o velmi nedostatečně zdokumentovaný materiál. Zřejmě je možné uvést více interpretací, ale základní schéma - nákrčník a nápadný klobouk, se už nezmění.

Tato rekonstrukční transformace je alespoň shovívavá po stránce orientace. Na kožené čepici je kožešinový pás, možná dosažený prostým otočením rubové strany nebo naopak přišitím jiné kožešiny (např. ocasu polární lišky). Krátký sestřih jsem si vypůjčil od časově mladší Willendorfské venuše.

Představa širokého, nápadného klobouku, to není krok od výtvarné fantazijní bizarnosti pavlovienu, ale naopak je to přijetí představy, že hypertvarová různorodost pavlovinu se neomezovala jen na archeologicky dochovatelné umění, ale že toto žilo i v užitém umění běžné kultury, kam patřila forma různých reálných řemesel, např. šití oblečení, bot a třeba i nápadných pokrývek hlavy. Ale v podstatě s dalšími souvislostmi gravettienského materiálu nejde o nic bombastického. Evidentně průkazné je, že čepice gravettienců mohou být zdobeny horizontálním pruhem (pruhy) ozdob, obzvláště na úrovni čela. Proč by taková ozdoba nemohla být vytvořena jednoduchým našitím horizontálně posazeným liščím ocasem (ocasy)?

Tatuáž a barevná hlinka - Dolní Věstonice (rekonstrukční transformace)

Rekonstrukční transformace pavlovienské keramické sošky s vrypy. Vrypy se interpretují jako malba na kůži hlinkou nebo plastické tetování. Jejich umístění, např. kolem pupíku a na pažích je takové, že není možné uvažovat o připevněné ozdobě. Připomíná to aurignacienského "Lvího člověka" nebo plastické tetování z Afriky a Austrálie. Stejně tak pohlaví sošky není zcela jasné.

Nejedná se vůbec o klasickou venuši ani klasické zdobení, spíš jako bychom najednou byli svědky něčeho ojedinělého, například nějakého obřadu kolem těhotné ženy, ale to je jen ilustrace mající navodit pocit nějaké příležitostné mimořádnosti. Ve skutečnosti se může jednat o vyhánění ducha, ochranu před duchy, před bolestmi, nemocemi, komplikacemi, ale to jsou jen asociace, které nás napadají při pohledu na pupík. Máme zde ale také přece i paže zdobené vrypy a to je zdobení zcela opačného charakteru. Zdobení paží bychom mohli považovat za dlouhodobé a úplně ne tak osamocené (lví člověk). Nakonec i u geometrizované a pro nás zmatečné venuše z Předmostí můžeme také registrovat podobné znaky kolem pupíku, ale i na pažích (ale tato venuše je kvůli geometrizaci pro nějaké přesnější závěry nevhodná). I tak vše naznačuje, že se evidentně muselo jednat o přímé zdobení těla.