V posledních 10ti letech se intenzívně zkoumala

Obrázek vpravo - na prvním obrázku vidíme dochovaný a už vlastně velmi pracně restaurovaný zbytek relativně velké mužské sošky. Uprostřed vidíme rekonstrukci napodobující někdejší stav kompletní slonovinové sošky a napravo vidíme tuto sošku oděnou po gravettienském způsobu. V této podobě mohla zastupovat šamana a sloužit mu k udržení persony zvláštního člověka.

Venuše z Willendorfu (severní Rakousko)(rekonstrukční transformace)

Naleziště Willendorf na břehu Dunaje vydalo ještě v 19. století unikátní světoznámou Willendorfskou venuši. Na rekonstrukční metamorfóze můžeme sledovat typickou úpravu hlavy (různé varianty transformace) pro toto období a území, kdy vlasy nebyly zpravidla nikdy dlouhé.

V koridoru interpretací začínáme mojí původní představou, že se jedná o výtvarné podání obyčejných kudrnatých vlasů, které jsou pravidelnější a dekorativnější než v reále, stejně tak, jak to známe z vlasů a vousů na starověkých soškách a reliéfech, kde nikdo nepochybuje, že to jsou kudrnaté vlasy a vousy a nikdo jim na hlavu a bradu nestrká ani košíky ani sítě. Dále vidíme interpretaci speciálního účesu vytvořeného dvěma copy. Jeden z temena hlavy, druhý z týla. Copy postupně obtáčí hlavu od shora dolů z jednoho místa a jak v nich ubývá hmoty vlasů, ta je postupně doplňována buď koženými řemínky nebo dlouhými prameny mamutí srsti. Výsledkem je kompaktní, stále stejně silný, bohatý účes copu měnící postupně odstín barvy. Podobný účes je na soše jednoho cařihradského Císaře, kdy vypadá jako upletený jen z vlasů. Třetí interpretací je pokrývka hlavy, na kterou je našit dlouhý, umělý cop z kožených řemínků. Tato představa míří k typu pokrývky z Grande v Itálii, která je ovšem už z dochovatelného materiálu a strukturu tam tvoří jednotlivé našité ulity měkkýšů.