Doplňujte věty podle uvedených vzorů. V doplněné větě užijte minulého času dokonavého vidu

Vzor: a): Všichni si to kupují. —Také já jsem si to často koupil.

Mnozí ho tam potkávají. Také Jirka ho často... — Lidé se dívají do alba. Také Věra se občas... — Přátelé mi píší dopisy. Někdy i Olga mi... — Lidé si na něho vzpomínají. Také já si občas...—Mnozí si to kupují. Tu a tam i Zdeňka si to... —Mladí lidé sem někdy přicházejí. Ba i Milada sem někdy... — Chlapci ho urážejí. I já ho něko­likrát...

Vzor: b): Všichni si to občas kupovali. — Jen Jirka si to nikdy nekoupil.

Všichni mu občas něco povídali. Jen Mirek mu nikdy... — Známí nám často psali. Jen vy nám nikdy... — Přátelé k nám tu a tam při­cházejí. Jen Vlasta k nám nikdy... — Kamarádi si na něho dlouho vzpomínali. Jen ty sis nikdy... —Mnozí se na to často ptali. Jen Olga se nikdy... — Lidé se tu a tam dívají do alba. Jen my se nikdy... — Všichni se někdy usmívají. Jen Jarmila se nikdy...

2. Obměňujte věty podle vzoru: (Pozor na slovosled!)

Matka přicházela domů a dívala se na obrázek svého syna. — Kdykoli přišla matka domů, vždy se podívala na obrázek svého syna.

Dívali jsme se do alba a vzpomínali jsme si na tu krásnou dovole­nou. — Pokoušeli jsme se o to a dařilo se nám to. — Žádal nás o pomoc a my jsme mu pomáhali. — Tetička k nám přicházela a přinášela nám dárky. — Dělal jsem zkoušky a strýček kupoval lístky do divadla. — Říkal jsem mu to a on se rozčiloval.

Na otázky odpovídejte kladně nebo záporně. Ve své odpovědi užijte výrazu „ano, vždycky", „ano, občas", „ano, někdy", „ne, nikdy".

Vzor: Chodí sem Vlasta? — Ano, občas sem přijde. Ne, nikdy sem nepřijde.

Jezdí k vám Milena? — Pomáhá vám Zdeněk? — Potkáváš se s Mirkem? — Píše ti Olga? — Vzpomínáte si na něho? — Daří se vám to? — Chodí sem Květa? — Přichází k nim Petr? — Přijíždějí sem autobusy?

4. Ze dvou tvarů v závorkách vyberte správný (někdy jsou oba správné):

Často ho (přepadly, přepadaly) obavy, že se s ní něco zlého stalo. — Ruce její (klesly, klesaly) často v klín, a oči její pohlížely dovnitř po­koje. — Vždycky jsem pro tebe (dělala, udělala) všechno. — (Vrátil se, vracel se) domů ve čtyři hodiny odpoledne. — Jindy se (zavřel, zavíral) ve svém pokoji, a to jsme ho za nic na světě nesměli rušit. — Každoročně si (vyjíždíme, vyjedeme) k moři a na hory. — Vždycky se (zeptá, ptá), jak se mi daří, nikdy na to (nezapomene, nezapomíná). — O tom jsem se mnohokrát (přesvědčila, přesvědčovala). — Obyčejně-(přijede, přijíždí) ten rychlík na druhé nástupiště. — Každé ráno (za­běhne, zabíhá) pro mléko a pro housky. — (Řekl, říkal) mi to tolikrát, že jsem si toho přestal všímat. — Někdy jsem si (zajel, jel) do Karpat. — Když pršelo, vždycky (navrhla, navrhovala), něco zajímavého. — Občas se tu (zastaví, zastavuje) a poví nám, co je nového. — Zdálo se, že nikdy (nevyjde, nevychází) ze své dobré nálady.

5. Slova v závorkách dejte do příslušných pádů:

Výstava byla otevřena v (Národní muzeum). — V Moskvě je mnoho (muzeum). — Byli jste v (Leninovo muzeum)? — V moskevských (mu­zeum — pl) bývá vždycky mnoho lidí. — Naše mládež má velký zájem o (studium). — Hledejte v textu (tvrdé substantivum — pl) a přísluš­ná (adjektivum). — O prázdninách bych se chtěla podívat do všech (muzeum). — Na mezinárodním (fórum) se debatovalo o problémech mírového urovnání sporných otázek. — V (Puškinovo muzeum) byla zahájena výstava grafických cyklů a kreseb známého českého grafika. — Práce ještě není v tom (stadium), v jakém má být. — Před týdnem zahájila své jednání stranická skupina (plénum) Ústřední rady odborů. — Později jsme se seznámili s jeho vystoupením na (plénum). — O tom se hodně diskutovalo před (plénum). —Jaká jsou (kritérium) pro určení romantismu? — Výkony orchestru, dirigenta a sólisty se setkaly s nadšenou reakcí u (publikum). — V (akvárium) bylo plno ryb. — Znovu vám připomínám tato (fakt). — V rodinném (album) jsou fotografie mého bratrance. — Ještě za svého (studium) v (lyceum) napsal Puškin své známé básně. — Proti (ta fakta) neměl co říct. — Před několika lety jsem se zabýval (studium) antického života a literatury. — Toho (individuum) si vůbec nevšímal.

6. Přeložte do ruštiny:

To nic není. — Moc jsem mu domlouval, ale nic to nepomohlo. — Nic mi o té záležitosti neřekl. —Ten film nestojí za nic. — Nic ve zlém. — Dělal jakoby nic. — Pro nic za nic na něj začal křičet. — Možná, že to vůbec nic nepomůže. — To všechno je nanic. — Z ničeho nic se rozplakala. — Vůbec nic se mi tady nelíbí, nic si nekoupím.

7. Místo slovesa „prominout" užijte „nezlobit se", nebo „nezlobit se, že..." pod­le vzoru:

Promiňte mi tu hrubost. — Nezlobte se na mne za tu hrubost. — Nezlobte se na mne, že jsem byl tak hrubý.

Promiňte mi tu nepřesnost. — Promiňte mi tu nerozvážnost. — Pro­miňte nám tu drzost. — Promiňte nám tu nerozumnost. — Promiňte jí tu zvědavost. — Promiňte mu tu nedočkavost. — Promiňte jim tu ne­pozornost. — Promiňte nám tu nevděčnost. — Promiňte mamince tu strohost.

8. Nahraďte tučně tištěné výrazy antonymy (slovy s opačným významem):

Mladý člověk. — Je to veselý člověk. —Stala se zlá náhoda. — Tlustý hostinský jim vždy podal hůl a čepici. — Dříve se nosily dlouhé sukně. — Byl to nějaký větší hostinec. — Ten měl trpký život. — Všich­ni o nich říkali, že jsou pyšní. — Pověděl nám veselou historii. — Ta povídka je malá a zajímavá.