Malta - Bureť - centrální Sibiř - vlivy gravettienské kulturní tradice

Maltsko-bureťský materiál je bohatý na ukázky nejrůznějších účesů, od rovných, sestřižených vlasů, přes copy a drdoly, po složitě propletené francouzské copy, které někdy dokonce vytvářely typické roztomilé drdůlky nad čelem.

Rekonstrukční transformace sošky z Malty se spirálovitým dekorem na zadní části hlavy. Snadno interpretovatelné jako do spirály stočený dlouhý cop. Reálem je, že v této sibiřské kultuře už byly na soškách vlasy podstatně delší než u wilendorf-kostěnkienu. Interpretace důlků jako spirály není převratná, ze stejného naleziště známe totiž spirálu jako výtvarně velmi dobře známý objekt.

Jeden z nejevidentnějších účesů copu paleolitu má jedna soška s pravidelnou vertikální strukturou na středu temene a týlu hlavy. Ta pak dole vybočuje na pravou stranu, kde pokračuje na pravém rameni a visí pak vpředu naprosto stejně tak, jak bychom to očekávali od copu. Cop tak můžeme snadno interpretovat jako normální cop s vysokou základnou na temeni hlavy nebo ještě přesněji jako klasický francouzský cop, který je fixován v zadní části hlavy k vlasům. Zajímavé je, že při interpretaci copů je dekor na pravé části hrudi lehce identifikovatelný, naopak při snaze ho vysvětlit jako část struktury náhrdelníku je taková interpretace obtížná, protože je jen na jedné polovině těla a nebylo by jasné, proč je tato identická struktura i na vlasech hlavy.

Tato hlavička spolu s jinými ukazuje kolmé vrypy na struktury, které by mohly být copy. Přesně takové vlasové struktury vytvářejí francouzské zaplétané copy. Protože jsem se do té doby snažil zachovat staroasijský typ člověka, v rámci variační šíře jsem sáhl po evropsky vyhlížejícímu modelu.

Tady ukazuji účes tak jako u sošky a to na nahém těle. Je totiž důležité všímat si souvislostí s tělem, protože později narazíme na struktury nejen na hlavách, ale i na tělech. Tady si můžeme všimnout, jak vypadá zobrazení nahého těla na sošce. Vidíme opět známý gravettienský kánon proporcí, který zobrazuje spodek ženského klínu daleko níže než spodek zadečku, což je, jak víme, anatomicky přesně opačně, než je tomu ve skutečnosti. Důležité je, že tato rekonstrukční transformace ukazuje vlnité vlasy končící z boku naproti bradě, což neodpovídá pohledu zezadu. Tady končí u sošky vlasy na zádech ve výši lopatek. Proč ten rozpor? Specifikace zdejšího kulturního kánonu vypouští totiž krk. Neexistence krku tak znamená velký nesoulad mezi popisností zadní a přední strany těla. Určitě chybí varianta respektující zase zadní stranu. Popisnost těchto hlaviček sice ukazuje vlnité vlasy, ale vlnitost může být sekundární, Malta a Bureť jsou místem zaplétaných copánků a po jejich rozpletení zůstávají vlasy určitou dobu vlnité.

Na těchto rekonstrukčních transformacích vidíme variace na účes nahé sošky. Od prostého učesání vlasů daným směrem, přes naolejované či jinak ztužené vlasy, až po pletené jemné copánky naznačeným směrem. Malta a Bureť jsou místem kreativního přístupu k účesům, kde jsou všechny varianty možné. Žádná uniformita, žádné úzce vymezené společné schéma.

Další dvě transformace si všímají nápadných příčných, horizontálních, pod sebou se opakujících rýh. Takové známe v reálných účesech v případě, že jsou na bocích hlavy upleteny dva francouzské copy. Obě transformace ukazují tuto nejednoduší variantu a to ve dvou verzích.

Nápadný složitý účes I. (rekonstrukční transformace ze zlomku sošky)

U první transformace vede cop odspodu nahoru (možná dolů a na druhé straně hlavy pak zase nahoru), nahoře se oba copy spojí a jejich hmota zde vytvoří vzájemným propletením stejný drdolek, jaký vidíme na hlavičce skulptury.