Zneužití evolučních ,,teorií“ v minulosti

Mytologie přírodních národů nabádají a vychovávají člověka ke spolupráci, sdílení a pomoci. Skoro to vypadá, že tito bezelstní lidé mají dobrotu přímo ve svých genech, ale stačí pár let intenzivního kontaktu s civilizačním tlakem a objevuje se i u nich předtím zcela neznámá kriminalita. Hierarchicky složité a demograficky silné kultury potřebují zase mytologii jako stabilizující faktor. Například kastovní dělení a propastné existenční rozdíly v Indii jsou fixovány vírou, že je tak vykonána spravedlnost za činy v minulém životě. Koloniálně dělený svět uvítal evoluční teorii s politicko-filozofickým dovětkem přirozené předurčenosti vyšších a nižších společností a práva vyšších vést nižší. Třetí říše pak stála na teorii nadlidí a podlidí. Třídně rozdělené společnosti praktikují podobné principy uvnitř sama sebe. Skupinový tlak a skupinové myšlení v souladu s principy sociální psychologie pak zajišťují podrobení jedince a jeho loajálnost. Pokusy dokázaly, že pokud je nějaké takové tvrzení pro vás zvýhodňující, velmi ochotně a nekriticky jej převezmete a snadno mu uvěříte. Ne náhodou překlad názvu řady národů zní,,opravdoví - skuteční - praví lidé“. Řazení a hodnocení váhy či stupně kultur je velmi subjektivní a velmi umělá konstrukce. Aplikací zjednodušené a pokřivené evoluční teorie pak snadno vznikaly veliké nespravedlnosti, křivdy a násilnosti nehoršího kalibru a to i v zrůdném průmyslovém měřítku. Evoluční teorie stejně jako výuka o kulturách či pohled na historii často chápe dějiny paleolitu a přírodních národů jako neškodnou exotickou kuriozitu a jeho studium je často minimalizováno (právě ve smyslu své novodobé mytologie). Přitom studium přírodních národů, jmenovitě indiánů na území dnešní Kanady (postavení jedince, jeho svoboda, práva a povinnosti) vedlo v minulosti k přehodnocení tradiční francouzské společnosti, vzniku nové filozofické vlny stojící na principu občanství, která vedla k francouzské revoluci a k současné tváři Evropy. Témata samotného principu vzniku a fungování kultury jsou vydávána mnohdy za okrajová (na úrovni mytologického příběhu). Nevzdělanost, nevědomost, nejasnost i naivita pak snadno činí lidi náchylnými k přijetí,,něčích“ tendenčních názorů v této oblasti, které však mají destruktivní dopad na celkový praktický život a obecnou politiku se vším všudy. Takový stav však vedl jen v 19. století ve svých důsledcích ke smrti desítek milionů lidí.