Lovci sběrači

V druhé polovině 20. století se mezi paleolitiky rozšířily informace z etnografie o lovecko-sběračských společnostech, kdy se zjistilo, že tyto i v extrémních klimatických podmínkách dobře prosperují a shánění potravy je jen časově zanedbatelnou náplní jejich dne. Také se ukázalo, že strava těchto společností je velmi kvalitní, matky dlouho kojí a reprodukce je velmi omezená (nedochází k populačnímu nárůstu či explozi jako u zemědělců). Zjednodušeně řečeno, tyto společnosti jsou proto velmi stabilní a samy o sobě mohou přetrvávat velmi dlouho, protože destabilizace životního prostředí je omezená. Ve skutečnosti je většina populací přírodních společností spíše sběrači či zahrádkáři s doplňkovým podílem masité stravy. Poměr se mění u populací se studeným klimatem, kdy lov je základním zdrojem potravy a sběr je spíše sezónní záležitostí. (Nelze se však živit výhradně jen masem).

Při příliš pevné vazbě na sezónní zdroje potravy je možnost, že při změnách počasí (např. jednou za 8let) dojde ke změnám tras migrujících zvířat. Pak dochází k určitým krizím těchto společností. Tím se odlišují od komplexních lovců sběračů (popsáno níže). Vztahuje se například na mladopaleolitickou kulturu magdalenienuorientovanou především na soby a koně.

Sběračsko-lovecké společnosti z teplejších oblastí mají dostatek rostlinných surovin k výrobě předmětů, proto téměř všechen kulturní hmotný materiál podléhá zkáze a o takových společnostech máme minimum archeologických dokladů. Naopak severské kultury často nahrazují rostlinné materiály živočišnými (parohovina, slonovina, kost), které se snáze dochovají, proto jsou takové kultury archeologicky bohatší.

Snadno by tedy mohlo dojít k mylné interpretaci, že archeologicky bohatší kultury byly rozvinutější a pestřejší. Skutečností však je, že archeologie nepracuje s živou kulturou, ale jen s jejím dochovatelným zbytkem.

(Skutečné severské kultury u nás byly až gravettien a magdalenien v mladém paleolitu. Magdalenien byl propojen se stády sobů a koní. Byla to veliká, původně jen západoevropská, později i středoevropská kultura.)