Jeník měl knoflík. Ten se utrhl. — Jeníkovi se utrhl knoflík

Vláďa měl míč. Jirka ho sebral. — Vlasta měla psa. Ten utekl. — Jeden turista měl krásný kufr. Někdo ho ukradl. —Jiřina měla nové zlaté hodinky. Ty se ztratily.—Milan měl prababičku. Ta nedávno zemřela. — Věra měla zápalky. Matka je vzala.

15. a) Ze dvou tvarů v závorce vyberte správný:

Venku je dnes velmi (chladno, chladně), musí se (teplo, teple) ob­léci. — Příbuzní přijali Milenu velmi (chladno, chladně). — Nemluv prosím tě (dlouho, dlouze), vysvětli nám všechno (krátko, krátce) a (jasno, jasně). — Bratranec nám (dlouho, dlouze) a (široko, široce) po­pisoval svoje příhody v letním táboře. — Byl jsem (hluboko, hluboce) zarmoucen a bylo mi opravdu velmi (těžko, těžce).—V pokoji bylo (ticho, tiše), protože všichni se chovali velmi (ticho, tiše). — Zuzka se dnes tak (veselo, vesele) tváří, to jí musí být opravdu (veselo, vesele).

b) doplňte:

vysoko — vysoce; hluboko — hluboce; daleko — dalece; draho — draze; horko — horce; hlučno — hlučně; smutno — smutně; dlouho — dlouze

Horníci pracovali... pod zemí.—Jejím vyprávěním jsme byli... dojati. — Besedovali jsme... do noci. — Ten stručný příběh vypravoval... a široce. — V restauraci bylo velmi.... — Hosté se bavili velmi.... — Bez dětí jí bylo velmi....—Matka se dívala... za odchá­zejícím synem.—Orli hnízdí... v horách. —... jsme si vážili jeho názorů. — Tak... jsem ještě nikdy nebyl. —Víc o něm říci nemohu, tak... ho neznám. — To vám přijde velmi.... — Byla to velmi... vykoupená svoboda. — V té bundě ti bude dnes.... — Dítě bylo nemocné,... dýchalo a neustále plakalo.