Ãëàâíàÿ Ñëó÷àéíàÿ ñòðàíèöà Êîíòàêòû | Ìû ïîìîæåì â íàïèñàíèè âàøåé ðàáîòû! | ||
|
1. Îòâåòüòå íà âîïðîñû:
1. V kolik hodin vstáváte?
2. Ñî děláte ráno?
3. Jak jedete na fakultu?
4. Kdy začínají přednášky?
5. Kolik hodin máte denně?
6. Jak dlouho trvá velká přestávka?
7. V kolik hodin končí přednášky a semináře?
8. Kde a kdy obědváte?
9. Kam jdete po přednáškách?
10. Co máte odpoledne?
11. Kdy večeříte?
12. Rád chodíte do kina?
13. Máte televizi?
14. V kolik hodin chodíte spát?
15. Kde se prodávají televizory?
2. Ðàñêðîéòå ñêîáêè, ïîñòàâüòå ãëàãîëû â ñîîòâåòñòâóþùåì ëèöå:
Dnes (odnést) knihy do knihovny. — Ráno (vést) svou dceru do školky. — Na zahradě (kvést) pěkné růže. — Matka (plést) svému synovi nový svetr. — Přátelé si (tisknout) ruce. — Naše rodina (bydlit) v novém výškovém domě.—Moji kamarádi (žít) v Polsku.—Matka (šít) šaty své dceři. — Ráno rád (pít) kávu a večer čaj. — V klubu často (bývat) zajímavé přednášky.—Jan a Václav (být) moji dobří kamarádi.— Na hodinách češtiny (číst, psát, mluvit a překládat) z češtiny do ruštiny. — O prázdninách (odjíždět—1. os. mn. č.) obyčejně k Černému moři. —Moskva (se rozkládat) po obou březích řeky Moskvy. —Studenti (učit se) ve velkých a světlých posluchárnách. — Zítra (začínat) zkoušky z filozofie. — Představení (skončit) v deset hodin. — Ráno (vstávat) v sedm hodin. — Přednáška z literatury (trvat) dvě hodiny. — Dnes (mít) schůzi, a proto (obědvat) v jídelně.
3. Íàïèøèòå ñëåäóþùèå ïðåäëîæåíèÿ âî ìíîæåñòâåííîì ÷èñëå:
Německý student studuje na Moskevské univerzitě. — Bratr odjíždí večer do Kyjeva. — Známý profesor bydlí v novém domě. — Rád se procházím městem. — Jak jedeš do středu města? Obyčejně jedu metrem. — Čekám, až přijede autobus. —Žák píše domácí úkol. —Hned jak vstanu, umyji se, učešu se a cvičím. —Snídám v osm hodin.
4. Íàïèøèòå ñëåäóþùèå ïðåäëîæåíèÿ â åäèíñòâåííîì ÷èñëå:
Výborní posluchači dělají po ukončení studia doktorské zkoušky. — Moji bratři studují na vysoké škole. — Profesoři konají přednášky a vedou semináře. — Vystupujeme z autobusu a jdeme na univerzitu. — Knihy, které potřebujeme, si půjčujeme v knihovně — Zastavujeme se před výlohami velkých obchodů a prohlížíme si zboží. — Dělníci spěchají do továren, žáci jdou do škol. — Co čtete? Čteme velmi zajímavé knihy. — Kde obědváte? Dnes obědváme doma. — Dnes nikam nejdeme, budeme odpočívat. — Do Moskvy přijedou čeští básníci.—Sovětští kolchozníci navštíví Slovensko. — Kdy udělají žáci zkoušky?
5. Íàïèøèòå ñëåäóþùèå ïðåäëîæåíèÿ â áóäóùåì âðåìåíè (ñëîæíîì):
Každý večer chodím na procházku. — Máme byt v moderním domě. — Děti chodí do školy. — Často tam jezdím. — Kde bydlíte? — Bratr studuje na vysoké škole ekonomické. — Studenti dělají zkoušky z politické ekonomie. — O prázdninách pracujeme. — Tady je přechod přes ulici. — Co děláš večer? — Čekám na vás před divadlem. — Snídáme o Pul osmé. — Večer pijeme čaj. — V obchodě se prodávají nové knihy. — Mám o to zájem. — Zajímávás to? — Bojujeme za mír. — Jak dlouho trvají prázdniny? — Co si přejete? — Co si kupujete?
6. Äîïîëíèòå ïðåäëîæåíèÿ âîçâðàòíûìè ÷àñòèöàìè se è si:
Malá holčička... hraje na zahradě.—Jak... vám daří v novém bytě? Děkuji, mám... zde velmi dobře. — Děti... rády smějí. — Na sovětských vysokých školách... cizinci učí rusky.—Mám zájem o literaturu, a proto... přihlásím na filozofickou fakultu. — Dobrý den, soudruhu, co... přejete? — Sedněte... na své místo. — Posaďte..., prosím, tady je volné místo. — Na rohu ulice... zastavují auta.— Zahraniční turisté... procházejí městem a prohlížejí... různé historické památky.—Jak... dostanu na Václavské náměstí?—Včera jsem... koupila nový česko-ruský slovník. — Jak... jmenujete? — Na koho... ptáte? — Na co... díváte?—Já... vezmu tu knihu.—Umyješ... ruce? — Vyčistíš... zuby? — S kým... dopisujete? — Já... nikoho nebojím. — Kdy... sejdeme? — Hned... obléknu.
7. Âìåñòî òî÷åê âñòàâüòå ïðîïóùåííûå ïðåäëîãè během, o, po, ze, před:
... dovolené pojedu do Košic. — Vrátím se domů... dvě hodiny. —... obědě se půjdu projít. — Navečeříme se... divadlem. Není to daleko, budete tam asi... deset minut. — Budu na vás čekat... půl šesté před divadlem. —... přednáškách jdou studenti do jídelny. —V Praze jsem byla... rokem. — Moji rodiče se vrátí z Jalty... týden. — Telefonoval mi... dne několikrát. — Hned... zkouškách jede ke svým rodičům. —... prázdninách jedou naši žáci na sever. — Rodiče tam žili ještě... válkou. — Já ti to řeknu... tvým odjezdem. —Začneme pracovat...tvém návratu.
8. Ðàñêðîéòå ñêîáêè, ÷èñëèòåëüíûå è ñóùåñòâèòåëüíûå ïîñòàâüòå â ñîîòâåòñòâóþùåì ïàäåæå:
Přednášky a semináře začínají v (8, hodina).—V naší skupině je (10, student). — Tato červená tužka stojí (15, koruna).—Mám (2, bratr) a (2, sestra). — (3, má sestra) žijí na Moravě. — (2, můj bratr) žijí na Slovensku. — Čekal jsem na vás (4, hodina). — Moje babička má (3, syn). — V našem městě jsou (2, divadlo). — Máme (2, kolo). — V našem bytě jsou (3, okno). —V naší knihovně je (5, český časopis). — Velkou přestávku máme ve (12, hodina). — Na fakultě jsou (2, studovna). — Náš dům má (10, patro). — V dětské knize je (19, stránka). — Matka si koupila (2, kilo, jablka). —Mám (2, kamarádka), obě jsou studentky.
9. Ñëóøàéòå âîïðîñû è îòâå÷àéòå íà íèõ ïî îáðàçöó. Îáðàòèòå âíèìàíèå íà ïîðÿäîê ñëîâ:
a) Umyješ se — Ano, hned se umyji.
Sedneš si?... Oblékneš se?... — Lehneš si?... — Podíváš se na to?... —Zeptáš se ho?... — Koupíš si to?
á) Přeje si to Věra? — Ne, Věra si to nepřeje.
Myslí si to Vlasta?... — Kupuje si to Mirek?... — Učí se Jitka?... — Dívá se na nás Milan?... — Bere si to Zdena?...—Pamatuje si to Jiří?...
â) Pamatuji si to. — Já si to také pamatuji.
Sednu si tam.... — Nemyslím si to.... — Zeptám se ho na to.... — Nepřeji si to....—Zakouřím si.... — Trochu se projdu....
ã) Chce Václav číst? — Ano, Václav rád čte.
Chce se Zuzana dívat natelevizi?... —Chce Tomáš poslouchat rádio?... —Chtějí se Vláďa s Marcelou procházet po parku?... —Chce Jiřina tancovat?...—Chce Zdeněk číst poezii?...—Chtějí si děti hrát na zahradě?
10. Âìåñòî òî÷åê âñòàâüòå sám è jeden:
Tu práci jsem udělal... — Sestra tam byla.... — Nedávno se vrátil z Prahy... můj přítel. — V pokoji byl jen... muž. — Děti zůstaly doma.... — Říkal mi to... známý. — Přišel jste... nebo s manželkou?— četl jsem... velmi zajímavý článek.—Vezmi si ještě... zákusek. — Byl jsem... v celém vagóně. —Věra se ráda... prochází po parku. — Dejte mi prosím... párek a... malé pivo. — Přijď ke mně, nechci být....
11. Ïåðåâåäèòå íà ÷åøñêèé ÿçûê:
à) Çäðàâñòâóéòå, êàê âû ïîæèâàåòå? Ñïàñèáî, õîðîøî! ×òî âû ïîäåëûâàåòå? Êàê ïîæèâàþò âàøè ìàòü è îòåö? Âñåãî õîðîøåãî! Äîðîãèå òîâàðèùè, äîáðî ïîæàëîâàòü!
á) ß âñòàþ ðàíî óòðîì â ñåìü ÷àñîâ. Óìûâàþñü, ïðè÷åñûâàþñü, îäåâàþñü è çàâòðàêàþ. Óòðîì ÿ ïüþ îáû÷íî êîôå.  âîñåìü ÷àñîâ ÿ âûõîæó èç äîìó.  óíèâåðñèòåò ÿ åäó íà ìåòðî, à ïîòîì èäó ïåøêîì. Çàíÿòèÿ íà÷èíàþòñÿ ðîâíî â äåâÿòü ÷àñîâ, êîí÷àþòñÿ â äâà ÷àñà. Ìåæäó ëåêöèÿìè áûâàþò ïåðåðûâû. Âî âðåìÿ ïåðåðûâà ñòóäåíòû õîäÿò ïî êîðèäîðó è ðàçãîâàðèâàþò. Ïåðåðûâ ïðîäîëæàåòñÿ äåñÿòü ìèíóò. Ïîòîì ñòóäåíòû ñíîâà èäóò â àóäèòîðèè. Ïîñëå ëåêöèé ÿ èäó îáåäàòü â ñòîëîâóþ, à ïîòîì åùå òðè-÷åòûðå ÷àñà çàíèìàþñü â áèáëèîòåêå. Äîìîé ÿ âîçâðàùàþñü â ïÿòü ÷àñîâ âå÷åðà.  òå÷åíèå íåäåëè ÿ íèêóäà íå õîæó, òàê êàê ìíîãî çàíèìàþñü, ãîòîâëþñü ê ñåìèíàðàì, íî â ñóááîòó ìû ñ òîâàðèùàìè îáû÷íî õîäèì â êèíî èëè â òåàòð. ×åðåç äâà äíÿ ìû èäåì â Áîëüøîé òåàòð íà áàëåò, à íåäåëþ òîìó íàçàä ìû áûëè â Òåàòðå íà Òàãàíêå. Ñïàòü ÿ ëîæóñü â 11 ÷àñîâ.
Äàòà ïóáëèêîâàíèÿ: 2014-10-25; Ïðî÷èòàíî: 454 | Íàðóøåíèå àâòîðñêîãî ïðàâà ñòðàíèöû | Ìû ïîìîæåì â íàïèñàíèè âàøåé ðàáîòû!