V RESTAURACI

Po prohlídce města jsem šel se svou přítelkyni na oběd¹ do restaurace která je známa svou výbornou kuchyní. Bylo již poledne, proto jsme chtěli něco sníst. Měli jsme už oba hlad i žízeň². V jídelně byly všechny stoly obsazeny. Dalo mi hodně práce³, než jsem našel místo. U jednoho stolu seděli pouze dva lidé. Zeptal jsem se:

— Je zde volno, prosím?

— Ano.

— S dovolením, můžeme si k vám přisednout?

— Prosím, posaďte se.

Naši sousedé u stolu byli již po obědě⁴. Jídelní lístek na stole nebyl, proto jsem zavolal číšníka.

— Pane vrchní, buďte tak laskav, přineste nám jídelní lístek.

— Co si objednáme k jídlu⁵, Natašo?

— Napřed si dáme⁵ polévku. Podívej se, jakou mají dnes polévku.

— Hovězí nebo zeleninovou.

Za chvíli přišel číšník a zeptal se nás, co budeme jíst. Objednali jsme si zatím jen polévku a prohlíželi jsme jídelní lístek. Vrchní přinesl talíře a lžíce.

— Co sidáme jako hlavní jídlo, nějaké maso, zeleninu nebo drůbež? Mají i ryby. Výběr je opravdu bohatý.

— Já mám chuť⁸ na nějakou zeleninu, ovšem s masem a k tomu brambory.

— Mají smažený květák nebo hrášek s telecím masem. Také jsou tu různé saláty.

— Na, vyber si.

Nataša mi podala jídelní lístek. Přečetl jsem jej celý. Nahoře byly uvedeny různé předkrmy, potom polévky a hlavní jídla. Zvlášť byly uvedeny na lístku minutky a na konci byl seznam příloh, salátů a moučníků. Na druhé straně lístku byl připojen seznam nápojů. Kromě piva, limonády a ovocných šťáv (moštů) nabízel lístek i bohatý výběr vín a jiných nealkoholických nápojů.

— Prosím máte už vybráno⁷?

— Pane vrchní, slečně přineste telecí maso s hráškem a brambory, já si vezmu slepici na smetaně s rýží a jablkový kompot.

— A budete si přát něco k pití?⁸

— Dejte nám dvě piva⁹ a potom černou kávu a nějaký zákusek.

— Tak dobrou chuť (dobré chutnání¹⁰), Natašo!

— Děkuji, nepodobně.

— Natašo, čeká nás ještě dlouhá cesta, proto se dobře najez!

Moje přítelkyně pak litovala, že si raději neobjednala vepřovou pečeni s knedlíkem a se zelím. Chtěla ochutnat české národní jídlo. K tomu bude mít dost příležitostí. Ještě si na něm pochutná¹¹.

— Pane vrchní, platit!

— Prosím, hned jsem u vás.

Ačkoli jsme pospíchali, museli jsme ještě dlouho čekat. Jeho „hned" netrvalo několik minut, nýbrž půl hodiny.