LEKCE 19

Склонение существительных мужского рода на -en (тип kámen). Склонение существительных kůň, přítel, obyvatel. Родительный падеж множественного числа существительных женского рода мягкой разновидности. Сокращение долгих корневых гласных у существитель­ных женского, мужского и среднего рода. Беглое -е у существительных мужского, женского и среднего ро­да. Предлог před.

NURINISA GULAMOVÁ JEDE NA OSLU (Podle Julia Fučíka)

Nurinisa Gulamová a její muž se vypravili na bazar. On na oslu, ona vedle něho pěšky.

On na oslu, ona vedle něho pěšky. Tak to bylo vždy. Mnoho se změ­nilo v osudech žen sovětského východu — padla přehrada mezi muž­skou a ženskou polovinou domů, tváře žen svobodně vyhlédly ze žalářů čader, ženy se objevily v tramvajích jako průvodčí, v továrnách, v úřadech, staly se svobodnými, samostatnými, rovnoprávnými a jejich práce jim dala úctu, kterou jim bral¹ islám. Ale ten starý zvyk se udr­žel jako nepozorovaná pověra: na bazar jezdí muž na oslu, na koni, na velbloudu a žena kráčí vedle něho pěšky.

Muž měl rád svou Nurinisu a vážil si jí². Byla to nejlepší pracov­nice v kolchozu, mluvili o ní na schůzích a psali o ní v časopisu. Ale ustoupit jí své místo na oslu — taková myšlenka jej nikdy nenapadla³.

Kolchoz zakončil práce na bavlníkových polích. Plán byl daleko překročen. Celá země takto pracovala v minulém roce a její úspěchy musely být hodnoceny, zkušenosti⁴ nejlepších se měly stát zkušenostmi všech. Na poradu do Kremlu poslal kolchoz Nurinisu.

Vracela se po měsíci, ale dříve než ona, přišla do kolchozu zpráva, že Nurinisa byla vyznamenána řádem.

Od časného rána obcházel kolem železniční stanice muž ve sváteč­ním chalátu. Když zaprášený vlak zastavil a Nurinisa vystoupila, vzal ji muž za ruku, mlčky a slavnostně ji vyvedl před stanici a posadil na vyzdobeného osla. Pak šel vedle ní vážný a hrdý, vybíral nejživější místa, prošel celý kišlak, došel až na bazar. Alej překvapených tváří vroubila jejich cestu. Bylo to neuvěřitelně podivné: jedoucí žena a jdoucí muž. Ale když Nurinisa seskočila s osla a zavěsila se do svého muže, což je neméně podivné, neboť jen mladí zamilovaní tu chodí zavěšeni, když je nikdo nevidí — najednou všichni pochopili, že to nebyla jen slavnostní výjimka, že Gulám tu prorazil poslední předsudek, poslední starý zvyk, který připomínal dávnou minulost východní ženy-otrokyně.

A pravda je, že ten den byl v kolchozu sváteční nejen proto, že se Nurinisa vrátila, ale také proto, že Gulám dal svůj příklad.

Veselá tvář Nurinisy Gulamovy vyhlíží ze zápisníku středoasijské cesty. Je plná, kulatá, temně opálená, široké černé obočí je u kořene nosu spojeno silnou linií sazí. To je kousek místní koketérie...

„Rudé právo" (20. III. 1963)