HOLOCÉNNÍ KULTURY I. - kultury posledních 12 000 let

MEZOLIT (střední doba kamenná) - éra posledních lovců

Dáma v pruhované sukni - Cogul (Španělsko)

Dodnes jako zázrakem dochované malby na skalách v suchém prostředí Pyrenejského poloostrova dokladují zbraně, oděv a vzezření mužů, ale také žen. Postavy mají znázorněny delší vlasy, vždy sukně a některé postavy halenu či snad celé šaty. Toto výtvarné vyjádření upřednostňuje zjednodušené vidění světa tmavých postav na přesvětleném pozadí. Proto světle vyjádřené šaty musely být něčím pro výtvarníka atraktivní a zvláštní. Zajímavé jsou velmi dlouhé cípy sukní, které již nejsou jen pouhým vyjádřením konce rovné sukně, ale již nápaditého střihu.

NEOLIT (mladší doba kamenná) - éra prvních zemědělců

Moravský lengyel (čti lenděl) - kultura s moravskou malovanou keramikou (MMK)

Neolitické venuše jsou jiné než ty v paleolitu. Velmi snadná výroba je koncipována tak, aby ji zvládl i méně nadaný hrnčíř a technologií se nezničily. Množství sošek na jediném nalezišti je také větší než v paleolitu. Vše je hodně podřízeno technologii a informací o inspirujících prvcích ze skutečné vizáže je opravdu poskrovnu. Na obraze tedy není rekonstrukční transformace, ale jen umělecká souladná malba. Čas strávený nad takovou malbou je vhodný pro přemítání nad každou částí těla sošky a jejímu porovnání s lidským tělem. To co vypadá jako lopatky u páteře, mohou být i copy. Některé venuše mají totiž tyto vertikální linie dvojité. A škála možného je zase pestřejší. Také nahota venuší je sporná, řada z nich mohla být pomalována tak, že malba znázorňovala přiléhavý oděv. Jsou však i další figurky a nejen ženské, některé i sedící a mnohé mají evidentní primární pohlavní znaky, takže nahota zde mohla mít alespoň z části určitou roli.

Technologický postup výroby venuší byl velmi výrazný. Ačkoli venuše vypadá velmi umělecky a pracně, existuje i zde určitá pomůcka, jak si práci rozdělit do zvládnutelných malých úseků a pak vše spojit v jeden, na pohled složitěji vypadající celek. Umělci a řemeslníci v paleolitu užívali kánony proporcí, které se dobře uplatní, když z materiálu ubíráte (skulptura). Tady naopak materiál přidáváme (plastika), proto je možný skládačkový postup. Nejprve uválíme dva kužely, jejichž spojením vznikají nožičky se zadečkem. Jednoduchá geometrická hlavička spíš připomíná hrnec, kterých vyráběli hrnčíři velké množství. Je to dobře známá, snadno zvládnutelná forma, proto oblíbenější, než aby se tvůrce snažil vyjádřit nějaký skutečný tvar hlavy nebo účesu. Horní část trupu je jednoduchý trojúhelník. Přidají se kolínka, prsa, uši a nos a všechny tři základní díly se spojí. Občas měl výrobce uměleckého ducha a zkusil jinak nudné, geometrické figurky oživit realistickými prvky, například výraznějším bříškem. Teprve pak se vše vypaluje a barví.

Kdyby rekonstrukční paleoetnologie a rekonstrukční etnologie byly už desetiletí systematicky profesionalizované obory, určitě by v naší expozici dnes nechyběly podobně zpracované materiály z další výrazné neolitické kultury. Bukovohorská kultura také vynikala nápaditým výtvarným kulturním vzorcem. Tato kultura ze Slovenska a Maďarska užívala v keramice velmi efektní, sdružené rovnoběžné geometrizované linie svých dekorativních motivů. Navíc i zde se keramika barvila. Užívala se černá, červená, bílá, žlutá. Barvená keramika a fascinující výtvarné vzory nás provází dalšími následnými kulturami, bohužel pro nás je stále zcela zbytečně mnoho věcí odtrženo od někdejšího života a naprosto zbytečně zahaleno do šedavého mlžného závoje tajemství.