Venuše s rovnými vlasy Venuše s vlnitými vlasy

Z velkého výčtu venuší, které upřednostňovaly napodobování předchozích vzorů, se tu a tam objeví výjimka, která nám napoví něco o konkrétní inspiraci řemeslníka - tvůrce. Tak je najednou z pouhé hlavičky, zjednodušené na kuželovitý výběžek spuštěna řada rovnoběžných rýh, které jasně evokují dlouhé, rovné ženské vlasy. Nebo tak, jak vidíme na dalším obrázku, si zase autor vyhrál s dekorem vlnitých vlasů a to tak pečlivě, že nejsme schopni rozeznat, zda to, co vypadá jako malý čepeček, nejsou prostě zase jen předekorované, obyčejné, vlnité vlasy.

Nejenom, že má na sobě figurka ženy sukénku, ale ta je ještě navíc zdobená keramickými výstupky. Logickým předpokladem je, že umění je zde spojeno s mytologií a náboženstvím. Bohaté vzory mají zabránit vstupu zlých sil do předmětů a objektu. To, co vidíme v dochované keramice, by pak bylo i na textilu a dalších materiálech. Zdobí se oblečení, pravděpodobně i vchody do obydlí. Je to logická úvaha, která vyplývá ze zkušeností s etnografickými materiály. Soška je bez barvení, ale ne proto, že by nebyla původně barvena. Aby se dochovala barva, musely být splněny určitéarcheologizační, zcela ideální podmínky a tak tomu ve většině případů rozhodně není. V reále je zase možné docela úspěšně uvažovat, že zde nešlo jen o sukénku na jinak nahé postavě, ale možná šlo o znázornění kompletních šatů, které je pro nás dnes už nečitelné.

Pokud opustíme naučené schéma, že základem neolitických sošek jsou venuše co by nahé sošky, může se před námi objevit úplně nový pohled na ženské figurky MMK. Co když sošky v sukénkách nemají s venušemi nic společného a jsou to figurky žen v šatech. A co když sukénky vyrobené z textilu nebo kůže měly i další figurky, které považujeme za nahé. Vždyť některé sošky mají mezi stehny otvor, kterým by šla protáhnout bederní rouška. Některé stopy zbarvení sošek také naznačuje něco, co může být jak náramkem a náhrdelníkem, ale také ukončením haleny či šatů u krku nebo u rukávu. A také zřasení viděné na některých soškách v oblasti zad silně připomíná řasení matérie textilu při upažení. I taková rekonstrukce tedy patří do variační škály možné interpretace.

Zlomek neolitické venuše, jakých bylo na jižní Moravě nalezeno mnoho, ale tento má dochované zbarvení s dekorem naznačujícím spodní okraj pravidelné struktury. Dá se tak snadno usuzovat na nápadité kraťasy. Jak je vidět, soška je neúplná, proto také mohlo klidně jít i o kompletnější oděv.

Tato soška je velmi nápadná vysokým složitým nákrčníkem. Právě takové nezvyklé prvky jsou důležité, protože představují vstup inspirativního reálného pramene do jinak přesně daného procesu vytváření sošek. Pozadí obrazu tvoří vzory z nádob MMK.

Poslední obraz naší expozice nachází možnosti inspirace jedné nápadně pomalované rakouské venuše. Jak již bylo uvedeno, některé venuše už přímo jako sošky měly mezi dolními končetinami otvor, kterým se dala provlékat bederní rouška, kterou šlo snadno uchytit modelem řemínku - opasku. Takovou možnost ukazuje rekonstrukční transformace, která ale předvádí také další variace interpretací tvaru figurky, její perforace a malování. Původně mohl mít výtvarník jako předlohu na mysli tyto etnografické prvky: nákrčník, opasek, zdobné řemínky, náhrdelník zakončený zakroucenými kančími zuby, legíny. Snadnost výroby hliněných sošek vedla ke stále opakovanému a obecně dodržovanému postupu práce, kdy nejdůležitějším vzorem pro novou venuši byly především předchozí jiné venuše. Protože některé venuše byly na rozdíl od těch paleolitických schopny samy stát, vypadá to, že byly vystavovány na odiv a staly se tak vzorem pro další následné sošky. Také teplé klima a vyšší koncentrace lidí znamenaly fakt, že výtvarník při anatomii ženské postavy znal jejich mnohotvárnost a vytvářené sošky tak mohly být jen určitým schématem - symbolem. V paleolitu v gravettienu, kdy bylo chladno, měl výtvarník s anatomií nahého ženského těla jen omezené zkušenosti a proto spíše uplatňoval určitou konkrétní anatomii i realistickou individuální ozdobu těla. Proto pro paleolit platí, že sošky byly popisné (popisovaly realitu) a v neolitu byly sošky opisné (opisovaly předchozí vzory). Každé vybočení z opisnosti k popisnosti v MMK znamená naznačení určitého etnografického pramene. Proto jsem se chopil takových unikátních sošek a představil je na několika výše uvedených zobrazeních.