Západoevropský gravettien

Hlavička venuše z Brasempoy (Francie)

Transformace hlavičky s portrétem z Brasempoy z Francie. První představuje strukturu hlavy jako pokrývku z kelnatek, kterou skutečně známe (alespoň jako materiál) z Brna z Moravy. Druhá transformace vysvětluje strukturu hlavičky jako výtvarnou zkratku pro vlnité vlasy. Hlavička je totiž příliš drobná, než aby bylo možné dost dobře jinak vyjádřit vlny. Navíc se do gravettienského projevu promítá geometrizace, které se využívá k dosažení dekorativnosti a brasempoyská hlavička opravdu dekorativní je a nese také řadu zjednodušení i v obličeji (například úplně chybí ústa). Výčet možných interpretací se však ukázal neúplný a tak k těmto transformacím přibyla později další - samostatná - a to varianta se síťkou.

Venuše z Brasempoy - varianta se síťkou (rekonstrukční transformace skulptury)

Při kresbě řada lidí posazuje oči na hlavě podstatně výše než jsou (ve skutečnosti jsou asi v polovině hlavy), pak vypadá čelo neskutečně nízké. To je i případ brasempoyské hlavičky. Přesto je ve tváři zachycen půvab a krása stejně mistrně jako na daleko detailnější hlavičce z Dolních Věstonic. Když už tedy zobrazili gravettienci tvář, tak tedy půvabnou a krásnou a rekonstrukce tento gravettienský přístup plně respektují. Proto najdete půvabné a příjemné tváře i na dalších rekonstrukčních transformacích.

Venuše s rohem z Laussel(Francie) (rekonstrukční transformace z reliéfu)

Tato francouzská venuše mimoděk prozrazuje, že v západní Evropě se mohly nosit na gravettien překvapivě dlouhé vlasy a že k pití, tak jak i v daleko mladších historických obdobích, sloužil také roh. Ten je v tomto případě dobře identifikovatelný. Docela jasně chápeme dané pohyby a polohu ruky, hlavy a orientaci rohu jako gesto pro naznačení pití. Ačkoli se tento motiv opakuje i u dalšího reliéfu (venuše s čelenkou), už nejsme předmět schopni interpretovat a sice registrujeme, že je držení předmětů v ruce nějak důležité a není náhodné, ale tím bohužel naše specifikovatelnější závěry končí.