Mezolit

Srovnáním tohoto období s předcházejícím obdobím paleolitu snadněji pochopíme obě epochy. Mezolit (střední doba kamenná nebo též nazýván epipaleolit) s datací 10 000–5 500 př. n. l. je určitou formou pokračování předchozího paleolitu avšak v teplém klimatu jsou půdy pro dochování například kostěných materiálů nevhodné (dobré nálezy jsou v severnějších částech Evropy a v suchých oblastech Španělska). Mezolit je také redukován předchozími událostmi na kulturu, která již nemohla být srovnatelná s kdysi v podobných klimatických podmínkách existujícím aurignacienem. Člověk v Evropě nemůže totiž už lovit řadu velkých zvířat jako mamut, srstnatý nosorožec, protože již vymizela a také nemůže lovit soby a koně, protože se podnebí oteplilo. Krajina a nyní bohatší fauna dovolují pouze lov malých a středních zvířat s výjimkou turovitých (největšími kopytníky jsou nyní tarpani, pratuři, zubři, losi a jeleni). V teplém klimatu mírného pásma (například u nás) se však lov stává tradičně jen doplňkem sběračství, (které, jak víme ze zkušeností se současnými přírodními národy, je také mnohdy přímo zaměřené na různé formy zahrádkaření). To zřejmě souvisí i s vazbou k jednomu místu, alespoň co se týká pohřbů, které se častěji vřazují do celých pohřebišť. V Evropě je za nejdůležitější pokládáno skalní umění (nezaměňuj s jeskynním uměním) především ze Španělska, kde poprvé máme celé lovecké či válečné scény, vidíme úpravu účesů, oděvů, typy zbraní. Jedná se především o obrysovou, uvnitř tmavě (vycpávkově) vyplněnou, výtvarně jednoduchou kresbu. U nás jsou doklady umění mezolitu minimální a zůstávají daleko za érami předchozího gravettienu a magdalenienu.

NEOLIT

Začíná na Blízkém východě někdy v 10. nebo 9. tisíciletí př. n. l. (na různých územích začíná odlišně, podle toho, jak rychle či pomalu se sem znalost zemědělství šířila). Ve střední Evropě pak začíná někdy v 6. tisíciletí př. n. l. a končí zhruba ve 4. tisíciletí př. n. l.

Vznik neolitu (mladší doba kamenná) i jeho šíření (na pozadí mezolitických kultur) pak vypadá zpočátku jen jako určitá forma mezolitického hospodářství (zahrádkaření běžné i u loveckých kultur). Avšak zrno, které se stává středobodem daného světa, má některé vlastnosti, které rozhodně mají na lidskou populaci obrovský dopad. Mouka a jídlo získané ze zrní nejsou tak výživné jako předchozí potrava, lidé jsou drobní, podle některých studií se velmi výrazně omezuje doba laktace a s tím přímo souvisí výrazný populační nárůst obyvatelstva (někdy se hovoří o autodomestikaci). Také mizí značná část volného času, protože získávání zemědělské potravy i její příprava jsou časově mnohonásobně náročnější než předchozí sběr a lov. To je navíc umocněno větším počtem dětí. Mnozí specialisté se domnívají, že se zde zásadně změnilo i postavení ženy. To dokládají i kosterní pozůstatky s četnými deformacemi, které vznikly při těžkých domácích pracích. Zemědělci již nejsou profesionální lovci, nedovedou tak skvěle užívat zbraně a je relativně snadné je ovládat pomocí ozbrojenců (a také díky četným dětem jsou daleko zranitelnější a manipulovatelnější). Ovládání jedněch lidí druhými je možné také díky tomu, že zrní se dá dlouhodobě skladovat jako strategická potrava pro vojsko na výpravách, ale také se dá přerozdělovat či vymáhat podíl z produkce. Při těchto změnách ekonomicko-sociálních poměrů pochopitelně dochází především k význačným změnám v mytologii, kdy se uvolňuje řízení stavu populace a mytologie také vysvětluje hierarchické rozdíly v populaci. Dochází k populačním explozím, spojených se silnou hierarchizací společnosti. Ta je spojena s postupným zánikem práv jedince čerpat zdroje z územního vlastnictví komunity a dochází ke vzniku silné závislosti jedince na společnosti, která dá nebo nedá (propůjčí nebo nepropůjčí) jedinci zdroje nebo jen určitou část zdrojů. Vzniká tak složité předivo sociálních závislostí a vztahů člověka na společnosti. V oblasti umění registrujeme velké stavby jako mytologicko-kompenzační a reprezentující (předvádějící) architektonické elementy. V neolitu to jsou obří rondely (například neolitický rondel v Těšeticích na Moravě měl průměr 60 metrů).

Navíc celkovou situaci urychlují určité klimatické změny. Zemědělci závislí na přirozeném zavlažování a počasí (nesrovnatelně více než lovci sběrači) se v období extrémního sucha stahují k velkým řekám a tak vlastně vznikají koncentrované zemědělské civilizace, které rychle vyčerpávají zdroje, což vede k novým adaptacím, čímž se generují nové a nové podoby proměn kultur v čase. Změny v životech lidí se tak velmi urychlují.