CVIČENI. 1. Ze sloves v závorce vyberte vhodnější:

1. Ze sloves v závorce vyberte vhodnější:

Zítra je neděle, takže (nemáme, nemusíme) vstávat tak brzo. — Ja­roslav nevypadá dobře (měl by, musel by) si trochu odpočinout. — Teď už je mi jasné, že jsem to (musel, měl) udělat jinak. — Bohužel jsem tam (musel, měl) jít, i když se mi nechtělo. — Volal Zdeněk a říkal, že na něho (musíš, máš) počkat tady. — Vlasta by (neměla, nesměla) tolik kouřit, škodí jí to. — (Musím, mám) ti nalít ještě trochu čaje? — Občané (nemohou, nesmějí) chodit na červenou přes ulici. — Podle jízdního rádu (měl, musel) vlak přijet už před pěti minutami, ale ještě tu není. — O tom (si máme, bychom si měli) ještě spolu promluvit. — Bohužel, (budeme muset, budeme mít) několikrát přestupovat. — To už je zařízeno, o to se už (nesmíme, nemusíme) starat.

2. Sami doplňujte vhodná modální slovesa (ať už kladná či záporná, v indikativu či kondicionálu):

Proč jsi to neudělal, když jsi to... udělat už dávno? — Promiň, že jsem zde nebyl,... jsem nutně na chvíli odejít. — Chceš-li něčeho do­sáhnout,... být tak pohodlný. — Zdena teď nevypadá dobře,... se tak namáhat. —... vás na chvilku vyrušit? — Když to... splnit,... jsi nám to slibovat. —V posluchárnách se... kouřit. — Ještě mi to není jasné,... se o tom ještě znovu poradit se soudruhem profesorem. — Myslím, že takhle se to dělat...,... se na to jít úplně jinak. — Myslíš, že mu to... říct?

3. Vysvětlete (rusky), jaký je rozdíl mezi těmito větami:

Musím tě o tom informovat. Mám tě o tom informovat. - Musím tam zajít. Měl bych tam zajít. —Musel jsem ho varovat. Měl jsem ho varovat. — Musel bych to udělat sám. Měl bych to udělat sám. — Děti se nemohly koupat. Děti se nesměly koupat. — Nesmíš o tom mluvit. Neměl bys o tom mluvit. —- Nemuseli bychom tam jezdit. Neměli bychom tam jezdit. — Nemáš ho dráždit. Nesmíš ho dráždit.