Kdo to udělá? — Ještě nevím, ale někdo to určitě udělá

Co mi přineseš? — Kam půjdeme? — Komu to dáš? — S kým se o tom poradíš? — Kdy tam spolu zajdeme? — K čemu to bude dobré? — Jak to uděláme? — Nač to budeme potřebovat? — O čem se tam bude diskutovat? — Od koho se to dovíme?

3. Doplňte neurčitá nebo záporná zájmena (k tázacím zájmenům v závorkách připojte vhodné předpony nebo přípony ně-, ni-, -si, málo-, kde-, -koli, vseli-):

(kdo) mi to říkal. — Kdyby tam nešel on, šel by tam (kdo) jiný. — (co) vám musím říci. — (co) jsem už viděl. — (co) z toho ti dám. — (kdo) tam je, ale nevím kdo. — Ptala se po tobě (jaká) žena. — (kde) jsem to viděl. —Můžete se na nás (kdy) obrátit. —Vezmi si na cestu (jaký) teplý kabát. — Mám těch knih dost, vezmi si (kterou). — (kdo) nám klepe na dveře. Kdo to může být? — Vezměte si odtud (co), (kte­rou) věc. — Budu vám vděčná za (jakou) pomoc. — Ať je to (kdo), musíš mu pomoci. — Odešel (kam) pryč. — (kde) se s tím setkal. — (čemu) se už nedivil. — Přijdu k vám (který) den po neděli. — To může udělat (kdo). —Byl to (který) čtvrtek, už se nepamatuji který. — (kde) jsem byl tak šťastný jako tam. —Všecko ti dát nemohu, ale (co) ti dám. — Jen (kteří) lidé to byli schopni udělat. — (kdo) se neba­ví. — (komu) jsem o tom říkal. — (co) mu tiše povídal. — (koho) ze svých přátel jsem tam nepotkal. — O tom už ví (kdo). — Určitě přij­du, ať se děje (co). — Budu pracovat na (jakém) úseku. —Vzala na sebe (čí) vinu. — Můžete se o tom přesvědčit (kdy). — Ať to udělá (která) studentka z vaší skupiny. — Kdosi mu (co) o tom říkal. — Dos­tal se tam (kdo). — Jeli jsme tam bez (jakého) potvrzení. — Ve skuteč­nosti však k (co) nedošlo. — (čí) ruka ho chytla zezadu. — (co) nás na­padlo. — Být (kým) a (čím), to je nejhroznější, co znám. — (jaká) teo­rie je mrtvá bez uvedení do praxe. — Pište mi, ať jste (kde). — To by chtěl (kdo).

4. Slova v závorkách dejte do správných pádů:

Moje děti mají rády (domácí zvíře — pl). —Často si hrají s (kotě a štěně — pl). — Když jsme byli v zoologické zahradě, viděli jsme na speciálně vyhrazeném místě pro (mládě — pl) několik (medvídě) a (lvice). — Děti se bály přistoupit blíže k (ta strašná zvířata). — Na roz­sáhlých pastvištích se pasou (tele, jehně, hříbě a kůzle — pl). — Ba­bička odešla s (vnouče). — Kachna plavala s (kachně) po rybníce. — Husa s (house) se zatoulala k sousedovi. — Z toho (malé štěně) vyroste velký pes. — V hnízdě sedělo několik (ptáče) a chvělo se zimou. — (Ptá­če) vypadla z hnízda. — V (doupě) bylo (malé medvídě). — Po dvoře chodilo hejno (house a kachně). — Co jste poradili našim (děvče — pl)? — Lída hrála úlohu lehkomyslného (děvče). — Dej tu hračku (dítě). — Sestra k nám přijela se svým (dítě). — Chtěla bych jít na procházku s (děti). — Zeptejte se na to (naše děti). — Neříkejte nic (naše děti). — Počkejme chvilku na (děti). — Vypravoval vám něco o (naše děti)? — Jak zacházíte s (to dítě)? — Viděli jsme ho s (nějaké neznámé děvče). Můj dědeček osobně znal (hrabě Tolstoj). —Zdaleka bylo vidět zámek (kníže Bogolubský). — Do Karlových Varů se sjížděli dříve jen (král, kníže a hrabě — pl) a teď se tam zotavují pracující CSSR a jiných so­cialistických zemí. — Do sportovního tábora jsme jeli s (děvčata) ze sousední školy. — Chlapci vzali (děvčata) jejich velké batohy a nesli je sami.

5. Místo teček použijte neurčitých zájmen a příslovcí:

Vzpomněl jsem si na.... — Tys mi nechtěl... říct. — Slyšel jsem... o tom ještě za svého mládí. — V zimě k nám... chodívá. — Děvče si pořád... vymýšlelo. — Přečetl si... o Praze a začal se chystat do ní. — Chtěl to... svěřit, ale každého se bál.—O půlnoci... zakle­pal na okno. —Z... důvodů jsem se nemohl zúčastnit této porady. — Ptal jsem se..., ale... o tom... nevěděl. — Ať to... z vás všechno opakuje. — Kdybych byl věděl, že... z vás o... podobném hovořil, navrhl bych vám... nové téma. — Nikdo se o děti nestaral, mohly dělat.... — Bylo to... za starých časů. — Byl... v zahraničí, ale bohužel nevím kde.—Četl jsem o tom v... novinách. — Dlouho o... přemýšlel a pak si... zapsal do třídní knihy. — Neslyšel jsem, o koho šlo, ale zdálo se mi, že o... z nás. — Bylo to... neobvyklé set­kání.—... z nás nemohl obstát v tak těžké situaci. — O tom už dnes u nás... nepochybuje. — Tento dokument nebyl... podepsán.

6. Doplňte záporná zájmena a příslovce:

... o tom... nevěděl. — Nám... nevěřil, že jsme dosáhli tak vel­kých úspěchů. —... se odtamtud už nevrátil. —... o... podobném neslyšel. — Od... jsme se nemohli dozvědět, co se s nimi stalo. — Bri­gády se zúčastnili všichni,... nezůstal doma. — O tom se vůbec nep­salo v... novinách.—Petr si... nevšímal. — Nebylo to... platné. — S... jsem ještě o tom nemluvil. —... jsme nemohli tuto knihu na­jít.— Před obědem... nejezte. — Ačkoli jsem o tom hodně přemys­lel, nedošel jsem k... závěru. — Ve skutečnosti však k... nedošlo. — Tento dokument nebyl... podepsán.

7. Použijte omezovacího komparativu:

Přišel za vámi nějaký (starý) pán. — Koupila jsem si (levnou) lát­ku. — Ptá se na vás nějaká (mladá) žena. —Můj kamarád je, jak se říká, (dobrý) žák. — Trvalo to (dlouhou) dobu. Její otec byl nějakým (vysokým) úředníkem.—Zaujímal jakési (vysoké) postavení. — Nav­štívili jsme skoro každé (velké) město. — Má také (vysokou) postavu. — Je to takový (slabý) chlapec. — Každé (velké) město mělo své divadlo. — Má takový (kulatý) obličej. —Je trochu (silná) v pase.

8. Výrazy v závorkách dejte do správných pádů:

Můžete nás navštívit v (kterákoliv doba). — Mluvili jsme o té nepří­jemné záležitosti s (někteří moji známí). — To se dá tvrdit o (málo­kdo).— Odpovíme vám na (jakákoli otázka). — S (ledaskdo) jsem se tam setkal. — S (ledaco) jsem nebyl spokojen. —Můžete začít číst od (kte­rékoli slovo). — Už jsem se radil s (leckdo), ale od (málokdo) jsem dostal takovou dobrou radu. — S (málokdo) se o tom dá mluvit. — S (kdekdo) se již pohádala. — S (ledakdo) se nebavím a (ledakdo) se nesvěřuji. — Chodí na (kdejaký) film.

9. Obměňujte podle vzoru. Při obměňování užijte slov v závorkách: