Divadlo a hudba

Český národ měl toužebné přání⁶ postavit si své divadlo. V široké veřejnosti začaly sbírky k postavení Národního divadla, k němuž byl položen základní kámen roku 1868. Sotva dokončená budova byla r. 1881 zničena požárem⁷. Rozvinulo se však znovu mohutné celonárodní hnutí, jemuž se podařilo z příspěvků nejširších vrstev národa postavit novou budovu, která byla slavnostně otevřena r. 1883.

Budování Národního divadla inspirovalo celou generaci českých hudebních л výtvarných umělců.

V sedmdesátých letech vznikly nejznámější opery „Prodaná nevěsta" a „Dalibor" Bedřicha Smetany, jeho slavné opery „Libuše", „Hubička" a překrásný cyklus symfonických básní „Má vlast".

Brzy nato vstoupil do období vrcholného tvůrčího rozmachu⁸ další světoznámý český hudební génius Antonín Dvořák. Proslulé jsou zejména jeho Slovanské tance.

Počátkem 19. století byla založena v Praze konzervatoř, která nava­zovala na české hudební tradice⁹ a dále je rozvíjela. Čechy a Praha byly dostaveníčkem¹⁰ velkých a slavných hudebních mistrů. Byli zde Beetho­ven, Weber, tvořil zde Mozart, Wagner, Chopin a jiní.

Česká a slovenská kultura byla v určitých historických obdobích současně i přínosem do pokrokové kultury¹¹ světové.

Světového uznání dosáhli čeští a slovenští hudební umělci Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček, Eugen Suchoň. Česká kultura dala světu nejen Karla Čapka, Vítězslava Nezvala, Jaroslava Haška, ale také Julia Fučíka, jehož „Reportáž psaná na oprátce" se stala symbolem nesmiřitelného boje proti fašismu.

Česká reformace, do jejíhož čela se v boji proti feudalismu postavilo mohutné lidové hnutí, dala národu a světu Jana Husa a Jana Amose Komenského, který byl za svou pedagogickou a tvůrčí činnost nazván čestným titulem — učitel národů.