Lovec z Shöningenu

Vedle velkého oštěpu na velkou zvěř se používaly na malá zvířata, především pak na vodní ptáky, speciálně vyrobené a vyvážené, na obou koncích zahrocené vrhací tyče, které rotovaly kolem svého těžiště podobně jako bumerang.

Vizáž obličeje těchto lidí byla velmi rozmanitá, jak ukazují nálezy ze španělského naleziště Atapuerca. Z jediné komunity někdo nesl více podoby starých erektů, jiný měl zase některé rysy pozdějších neandrtálců a jiný mohl mít například některé rysy moderních lidí. Za nadočnicovým valem se skrýval mozek často tak velký, jak ho má i část dnešních moderních lidí, pod valem byl velmi výrazný, značně široký nos a nepřehlédnutelná byla i masivnější spodní čelist. Kánon proporcí užívaný výtvarníky vymezuje koutky úst svislicí spuštěnou z vnitřních okrajů duhovek oka, takže i ústa těchto lovců slonů, koní a ptáků vypadala velmi lidsky. Hrdý lovec velkých zvířat má na obraze cop, pravidelné prostřídávání při práci mu bylo blízké už při odbíjení pěstních klínů. Vizáž pro něho byla velmi důležitá stejně jako pro ostatní savce a stejně jako oni se jí musel věnovat nejméně hodinu denně. Důležitý byl určitě i univerzální plášť chránící tělo proti větru a chladu. Tehdejší kultury sázeli na nízkou váhu všech materiálů, proto se takřka nic z tehdejšího etnografického materiálu nedochovalo.

Dnes je velmi obtížné vytvářet skutečné rekonstrukce lidí středního a starého paleolitu, jsme totiž příliš zatížení zažitými představami a často drobné detaily nám o dávných lidech napoví skutečně daleko více hodnotných informací, než narychlo a povrchně vytvořená nákladná diorámata a drahé filmy.