LEKCE 24

Склонение одушевленных существительных муж­ского рода иностранного происхождения на -us, -ius, -es, -os, -Is, -o_f -x, -j, -s и др. Склонение заимство­ванных существительных среднего рода. Склонение заимствованных существительных женского рода. Име­нительный падеж множественного числа существитель­ных, обозначающих народности, национальности, а также жителей различных стран, областей, городов. Важнейшие суффиксы существительных мужского рода со значением лица.

SMRT ARCHIMEDOVA (Karel Čapek)

Ona totiž ta historie s Archimedem nebyla docela tak, jak se píše, je sice pravda, že byl zabit, když Římané dobyli Syrakus¹, ale není správ­né, že do jednoho domu vnikl římský voják, aby plenil, a že Archimedes, ponořený do rýsování nějaké geometrické konstrukce, na něho mrzutě zavrčel... „Neruš mi mé kruhy!" Předně Archimedes nebyl žádný roz­tržitý profesor, který neví, co se kolem něho děje, naopak byl od nátury² pravý voják, který vymýšlel pro Syrakusy válečné stroje, za druhé pak ten římský vojáček nebyl žádný kořistník, nýbrž vzdělaný a ctižádostivý štábní setník Lucius, který věděl, s kým má tu čest³, a nepřišel plenit, nýbrž vzdal na prahu vojenský salut a řekl: „Buď zdráv, Archimede".

Archimedes zvedl oči od voskové destičky, na které opravdu něco rýsoval a řekl: „Co je?"

„Archimede," děl Lucius, „my víme, že bez tvých válečných strojů by se tyhle Syrakusy nebyly udržely ani měsíc; takhle jsme s nimi měli

co dělat dvě léta. Nemysli si, my vojáci to dovedeme ocenit. Skvělé stroje. Gratuluju."

Archimedes mávl rukou. „Prosím tě, na tom přece nic není⁴. Oby­čejné vrhací mechanismy — nu, taková hračka. Vědecky to nemá val­ného významu."

„Ale vojensky ano," mínil Lucius. „Poslyš, Archimede, já jsem ti přišel říci, abys pracoval s námi."

„S kým?"

„S námi. Římany. Musíš přece vidět, že Karthágo je v úpadku. Nač jim ještě pomáhat! Teď zatočíme s Karthágem⁵, to budeš koukat. Měli byste jít raději s námi, vy všichni."

„Proč?" bručel Archimedes. „My Syrakusané jsme náhodou Rekové! Proč bychom měli jít s vámi?"

,.Protože žijete na Sicílii, a my Sicílii potřebujeme."

„A proč ji potřebujete?"

„Protože chceme ovládnout Středozemní moře⁶."

„Aha," děl Archimedes a pohlížel zamyšleně na svou destičku. „A k čemu to chcete?"

„Kdo je pánem Středozemního moře," řekl Lucius, „je pánem světa. To přece je jasné."

„Copak musíte být pány světa?"

„Ano. Poslání Říma je, aby se stal pánem světa. A říkám ti, že jím bude."

„Možná, " řekl Archimedes a smazával něco na voskové tabulce. „Ale já bych vám to neradil, Lucie. Poslyš, být pánem světa — to vám dá jednou ukrutné hájení⁷. Škoda té práce, co s tím budete mít."

„To je jedno⁸, ale budeme veliká říše."

„Veliká říše," mumlal Archimedes. „Když nakreslím malý kruh nebo velký kruh, je to pořád kruh. Zas tady jsou hranice, — nikdy nebudete bez hranic, Lucie. Myslíš, že velký kruh je dokonalejší, než malý kruh? Myslíš, že jsi větší geometr, když nakreslíš větší kruh?„

„Vy Rekové si pořád hrajete s argumenty⁹," namítl Lucius „To my dokazujeme svou pravdu jinak".

„Čím?"

„Činem. Na příklad jsme dobyli vašich Syrakus. Ergo nám Syrakusy náležejí. Je to jasný důkaz?"

„Je", řekl Archimedes a škrabal se pisátkem ve vlasech. „Ano, do­byli jste Syrakus; jenže to už nejsou a nebudou ty Syrakusy, jako do­sud. Bylo to velké a slavné město, člověče¹⁰, teď, už nikdy nebude veliké. Škoda Syrakus."

„Zato Řím bude veliký. Řím musí být nejsilnější v celém okruhu zemském."

„Proč?"

„Aby se udržel. Čím jsme silnější, tím více máme nepřátel. Proto musíme být nejsilnější."

„Co se týče síly." mumlal Archimedes. „Já jsem trochu fyzik, Lucie, a něco ti řeknu. Síla se váže¹¹."

„Co to znamená?"

„To je takový zákon, Lucie. Síla, která působí, se tím váže. Čím budete silnější, tím více svých sil na to spotřebujete; a jednou přijde chvíle — "

„Co jsi chtěl říci?"

„Ale nic. Já nejsem prorok, člověče, jsem jenom fyzik. Síla se váže. Víc nevím."

„Poslyš, Archimede, nechtěl bys pracovat s námi? Nemáš ponětí¹², jaké ohromné možnosti by se ti otevřely v Římě. Stavěl bys ty nejsil­nější válečné stroje na světě — "

„Musíš odpustit, Lucie, jsem starý člověk, a ještě bych chtěl vypra­covat jednu nebo dvě ze svých myšlenek. Jak vidíš, zrovna si tady něco rýsuju."

„Archimede, neláká tě dobývat s námi vlády nad světem? Proč mlčíš?"

„Promiň," brumlal Archimedes nad svou destičkou. „Co jsi řekl?"

„Že člověk jako ty by mohl dobývat světovlády."

„Hm, světovláda", děl Archimedes zahloubané. „Nesmíš se zlobit, ale já tady mám něco důležitějšího. Víš, něco trvalého. Něco, co tu opravdu zůstane."

„Co je to?"

„Pozor, nesmaž mi mé kruhy! To je způsob, jak se dá vypočítat plocha kruhové výseče."

Později byla vydána zpráva, že učený Archimedes přišel o život¹³ náhodou.