Jungova persona aplikovaná pro gravettien a střední fázi mladého paleolitu v konfrontaci se sociobiologickým pohledem Edwarda O. Wilsona

Edward O.Wilson

Psycholog na přírodovědě Harwardské university Eduard O.Wilson, spoluzakladatel sociobiologie předložil ve své knize O lidské přirozenosti (Wilson 1978) teorii, kdy některé typy chování, které vypadají napohled jako typické kulturní chování, mohou podle něj mít daleko hlubší biologický základ. Předpokládá, že určitý genetický základ fixně podmiňuje určité konkrétní i složitější lidské chování. Wilson upozorňuje, že by se nemělo zapomínat, že lidská kultura je zcela závislá na lidském genotypu. Všímá si, že už v roce 1945 si dal americký antropolog George Murdock tu práci, aby prošel všechny dostupné etnografické informace o takovém chování, které je společné úplně všem etnikům moderního člověka. Práce Murdocka se tak ve výsledku zúžila na asi 65 položek.

Z nichž jsou pro nás nyní důležité dekorativní umění, tkaní, účesy a zdobení těla.

Pokud je však tato Wilsonova myšlenka správná, šlo by s ní dále pracovat a ověřovat ji i z jiného hlediska a to ze strany archeologie. Pokud budu totiž pracovat s Schindewolfovou a Gouldovou teorií stáze a náhlého výskytu druhů (Petr 1996), měl bych podle genetiky klást vznik moderního člověka jako druhu přes sto tisíc let. Pokud do tohoto data najdu nějakou archeologicky dostatečně čitelnou starobylou kulturu moderního člověka, měla by obsahovat stále tytéž základní projevy chování jaké popisuje Murdock a předpokládá u moderního člověka (díky identickému genotypu) Wilson.

Archeologické objevy v Sungiru (kultura východního gravettienu)

Z paleolitických kultur připadá v úvahu pro svoji čitelnost především střední fáze mladého paleolitu s význačnou panevropskou kulturou gravettienu a v oblasti centrální Sibiře s mladší maltskobureťskou kulturou, vše s datacemi kolem 30 000 až 15 000 roky.