Wilendorf-kostěnkien

je následná gravettienská kultura společná územím jižního Polska, Moravy, severního Rakouska a Slovenska z období kolem 26 500–22 500 let. Charakteristickým nástrojem je hrot s vrubem kostěnkovského typu. Typická je pro celé území distribuce silicitů z Krakovska a atraktivně zbarveného radiolaritu z Bílých Karpat.

Venuše z Wilendorfu (rekonstrukční transformace)

Naleziště Wilendorf na břehu Dunaje vydalo ještě v 19. století unikátní světoznámou Wilendorfskou venuši. Na rekonstrukční metamorfóze můžeme sledovat typickou úpravu hlavy (různé varianty transformace) pro toto období a území, kdy vlasy nebyly zpravidla nikdy dlouhé.

Mužská soška z Brna II (postupná rekonstrukční transformace)

V hrobě brněnského šamana byla i tato zcela unikátní, velká mužská soška z mamutoviny, která nám především ukazuje jak řemeslnou úroveň tak skutečnou sílu času, který mění vše k nepoznání. Pokud by se vám nalevo předvedená soška zdála škaredá, rozpraskaná a omšelá, musím dodat, že je vlastně neskutečně krásná a kompletní. Nálezce na konci devatenáctého století ji totiž musel poslepovat z drobných úlomků, protože byla tehdy zcela rozpadlá.

Nejnovější revize sošky, ukazující dochované jádro skulptury, doplněné o chybějící části. Nalepení ručiček je možné dvěma způsoby, jak už si před léty všiml archeolog Martin Oliva. Buď směřují dolů dozadu, nebo mírně před sebe v pozici oranta či bubeníka. Nejnověji prezentovaná rekonstrukce nohou respektuje fakt, že v trupu je otvor pro nohy koncipován jen z přední strany. A to s lepící plochou nikoli v horizontální poloze, ale svislou, místo toho, aby plocha spoje byla kolmá k ose nohy(alespoň z části). Varianta sedící postavy s horizontálně situovanýma nohama vypadá pak přirozeněji a hlavně vysvětluje nedodržení gravettienského kánonu, kdy zadeček má být výš než klín. U sedící postavy se musí udělat výjimka, protože při pohledu zezadu musí figura sedět rovnou na zadečku. Sedící postavy jsou v gravettienu známy také. Nejblíže ještě na Moravě v Předmostí. Ruce při nějaké činnosti se objevují na reliéfech a volně v prostoru jsou u jedné sošky Z Gagarina.

Brněnský šaman (rekonstrukční napodobenina)

Před zhruba 23 000 lety asi desetiletý hoch začal trpět silnými až nesnesitelnými bolestmi rukou a nohou. Lidově řečeno trpěl kostižerem. Přesto se se svým údělem nesmířil, naučil se překonávat bolest a vyrostl v silného muže. Pro své schopnosti a vlastnosti se stal kouzelníkem, k němuž neodmyslitelně patřila fascinující, překrásná čepice pošitá 600 ulitami mořských kelnatek, velké kamenné pektorály, veliká soška muže a hromada umělých kotoučů, vybroušených z různých materiálů, stejně jako několik lebek zvířat. Po jeho smrti, jak to už někdy bývá v Arktidě dodnes zvykem, pozůstalí rozlomili paličku od jeho bubnu a část mu uložili do hrobu mezi jeho ostatní atributy. Možná, že právě buben a druhá část paličky zůstaly na šamanově hrobě. Přesto, že je datace už charakteristická pro wilendorf-kostěnkien, výbava hrobu je typicky pavlovienská a proto byl nález tohoto šamana dlouho považován za úplně nejstarší šamanský hrob.

Rekonstrukce šamanova hrobu na Francouzské ulici v Brně

Raněný v šamanově péči (starší rekonstrukční představa)

Starší rekonstrukční napodobenina představuje obydlí brněnského šamana, kde je léčen zraněný lovec pomocí kotoučků. Je to jeden z mnoha výkladů v koridoru možného. (Jindy se kotoučky vysvětlují jako,,figurky" ke společenské hře.)