Morava, jižní Polsko a severní Rakousko, 29 000 - 25 000 let. Éra velkých evropských civilizací severského typu

Pavlovien je specifická kultura gravettienu spojená s legendárními lovci mamutů. První světově významné archeologické odkryvy proběhly již na konci 19. století a daly světu největší soubor prehistorických koster moderního člověka. Dnes jsou ve světě známy jako archeologické pojmy lokality: Předmostí u Přerova, Dolní Věstonice a Pavlov. Samotných gravettienských lokalit je mnoho, ne vždy se však dochová slonovina a kosti a ne vždy se najde umělecká produkce.

Nejznámější moravské venuše patří mezi silně dekoratizované umění, které se tak stává geometrickým. Naopak se zde také vyskytuje jako určitá protiváha geometrizaci i popisné umění, kam patří například portrét ženy z Dolních Věstonic.

Portrét ženy z Dolních Věstonic (barevná precizace Gerasimova portrétu)

M. M. Gerasimov vytvořil portrét dolnověstonické ženy z kosterního materiálu už v sedmdesátých letech minulého století, ale bílá barva sádry nebo barva kovu na povrchu sochařského díla jej posouvala do příliš akademického pojetí, které bylo pro veřejnost naprosto nečitelné. Tato práce byla na konci sedmdesátých let vystavena v Praze a dočkala se zde rozpačitého přijetí, protože, jak například tehdy situaci komentoval časopis Pionýr, žena vypadala příliš moderně. Redaktor evidentně očekával divoce rozcuchanou ženštinu s plochým čelem a ustupující bradou v duchu fantazijní stařičké knihy Eduarda Štorcha - Lovci mamutů. Malba je tak jen poctou a precizací původní Gerasimovy práce, aby ta nezapadla v zapomenutí, protože po odborné a sochařské stránce byla Gerasimova práce naprosto skvělá.

Trvalé zimní sídliště pavlovienců v Předmostí u Přerova (rekonstrukční imitace)

Trvalé zimní sídliště pavlovienců muselo splňovat řadu požadavků. Z lokality musel být dobrý rozhled po okolní krajině, sídliště tak muselo být položeno výše, ale ne na nejvyšším místě kopce, navíc na úpatí musela téci řeka a sídliště nemělo být orientováno na jih a ještě ke všemu muselo být i v určité nadmořské výšce. Obydlí zde měla zimní, trvalý charakter a zřejmě se využívalo materiálů jako kameny a kosti mamutů ke stavbě základů a stěn. Někdy se pravděpodobně tyto materiály propojovaly hnětenou hlínou. Konstrukce střech byly dřevěné a izolované nejdostupnějšími klasickými stavebně-izolačními materiály Arktidy - drny a snad i rákosem, který mohl být také na některých lokalitách snadno dostupný.

Děkujeme stavební firmě Mertastav z Předkláštěří za podporu při realizaci této náročné tabulové rekonstrukce.

Omítnutí stěn hlínou (rekonstrukční transformace)

Některé archeologické materiály poukazují, že interiér některých obydlí měl vnitřní stěny vypletené z proutí a vymazané mazanicí a přes tyto stěny možná vysely textilie (byly nalezeny otisky možná právě v hliněných hrudkách z této mazanice (hliněné hrudky nesou právě otisky proutěných konstrukcí i textilu). Pro dopravu materiálu v arktických podmínkách a podle situování sídlišť v krajině je logické přidat pavloviencům k základní výbavě lyže, sáně a lodě. Lidé v arktických podmínkách by zde těžko tak úspěšně zvládali život, kdyby jej úzce neprovázali se zvířaty. V případě pavlovienců to byli především malí, domestikovaní vlčci, asi o třetinu menší než normálně vzrostlí vlci.

Přechodné sídliště (rekonstrukční imitace)

Starší rekonstrukční napodobenina pavlovienského sídliště ukazuje stany potažené kůží, v popředí je typická skládka mamutích kostí. Takový materiál, jako je kůže, je však vhodný především pro letní, mobilní stany. Jen pro ilustraci, na některých východoevropských lokalitách jsou základy z kostí u obydlí silné i jeden metr, to nejlépe napovídá o síle někdejší skutečné drnové (nebo rákosové) izolace opravdových zimních obydlí.