Ñòóäîïåäèÿ.Îðã Ãëàâíàÿ | Ñëó÷àéíàÿ ñòðàíèöà | Êîíòàêòû | Ìû ïîìîæåì â íàïèñàíèè âàøåé ðàáîòû!  
 

ÓÏÐÀÆÍÅÍÈß. 1. Kam jste šli po prohlídce města na oběd?



1. Îòâåòüòå íà âîïðîñû:

1. Kam jste šli po prohlídce města na oběd?

2. Proč jste šli právě do této restaurace?

3. Byla v restauraci volná místa?

4. Kdo byli vaši sousedé u stolu?

5. Která jídla byla uvedena na jídelním lístku?

6. Co jste si vybrali?

7. Co jste pil po obědě?

8. Chutnala vaší přítelkyni česká národní jídla?

2. Ðàñêðîéòå ñêîáêè, ñëîâà â ñêîáêàõ ïîñòàâüòå â ñîîòâåòñòâóþùåì ïàäåæå:

Dlouho byl bez (práce). — Ke (stanice) autobusu jdu pěšky. — Do­stala jsem zprávu od své (přítelkyně). — Obývací pokoj je vedle (lož­nice). — Dnes večer jdeme do (restaurace). — Řeknu to jen své (sestře-nice). —Matka šla do (kuchyň) pro (lžíce). — K (večeře) jsme přišli včas. — Bude-li pěkné počasí, pojedeme v (neděle) na výlet. — Rychle jsem snědl (kaše) a vyběhl z domu. —Večer se často díváme na (tele­vize). — Za (chvíle) jsem se vrátil domů. —Pozval jsem svou (přítel­kyně) na koncert. — Po (práce) půjdu do kina. — V (restaurace) nebyla volná místa. — Noviny budu číst po (večeře). —Počkám na tebe na <stanice) autobusu. — Chodili jsme po širokých (ulice) neznámého města. — Dítě se učilo jíst (lžíce). — Jedli jsme (slepice) s (rýže). — Setkala jsem se tam se svou (přítelkyně). — Žijeme v socialistické (země).

3. Îáðàçóéòå ïîâåëèòåëüíîå íàêëîíåíèå îò ñëåäóþùèõ ãëàãîëîâ:

jít, jet, povědět, jíst, mít, číst, psát, najít, přisednout si, sednout si, vidět, smát se, ptát se, dívat se, dát, objednat, uvařit, prohlédnout si, přinést, odpovídat, kupovat, posadit se, milovat

4. Íàïèøèòå ñëåäóþùèå ïðåäëîæåíèÿ â ïîâåëèòåëüíîì íàêëîíåíèè:

Zůstaneš tady do zítřka. — Přečtete tuto knihu do večera? — Dáš si polévku? — Půjdeme spolu do restaurace. — Sníš to všechno, nebudeš mít hlad. — Máš to vždy u sebe? — Napíšete dnes matce dopis? — Zep­táme se na to profesora. —Maminka uvařila dobrý oběd.—Přinesete zítra tu knihu? — Milujeme svou vlast. — Nesměješ se, protože to není k smíchu. — Doporučíte jim, aby se podívali do té galerie. —Najdeš len slovník v knihovně. — Už nic nepovídáte.

5. Ãëàãîëû â ñêîáêàõ ïîñòàâüòå â ïîâåëèòåëüíîì íàêëîíåíèè:

(Vypsat) všechna zájmena a (určit) jejich skloňování. — (Přečíst) si celé cvičení. — (Přinést) křídu z vedlejší místnosti. — (Pokračovat) ve vyprávění. — (Napsat) obsah článku. — (Umýt si) ruce před jídlem. — (Říkat to) v množném čísle. — (Dávat si) otázky. — (Odpovídat) nahlas. — (Připravit si) úkol na zítřek. — (Rozdat, sebrat) sešity. — (Sedět) klidně, (nekřičet). — (Poslat) ihned pro lékaře. — (Jít) pryč. — Na nic (se neptat;. — (Seznámit se), prosím. — (Odpovědět) na moje otázky. — (Sníst) to jablko. — (Vidět) na stránce 10. — (Sednout si) na své místo. — Pěkně (najíst se). — (Zahnout) za roh. — (Nezapomenout) mi napsat pár řádek. — (Otevřít), prosím, dveře. — (Jít) na oběd do této restaurace. — (Povědět) nám o všech podrobnostech. — (Neplivat) na podlahu. — (Nezapomenout) mi zatelefonovat. — (Zachovávat) čistotu. - (Počkat) na mne tady. — (Prominout), že jsem se opozdil. — (Studovat) pilně češtinu. — (Nebrat) to do rukou! — (Nestát) pod okny a (nemluvit) hlasitě.

6. Íàïèøèòå ñëåäóþùèå ïðåäëîæåíèÿ â åäèíñòâåííîì ÷èñëå:

Pomozte nám, prosím, s touto prací. — Vezměte mne s sebou. — Dejte mi dobrou radu. — Sedněte si a vypijte si s námi kávu. — Zavo­lejte všechny k večeři: — Pospěšte si, představení už začíná. — Stůjte tady a čekejte na mne. — Věřte mi, je to pravda. — Objednejte si něco k pití. — Přineste, prosím, jídelní lístek. — Zeptejte se na to pana profe­sora.

7. Íàïèøèòå ñëåäóþùèå ïðåäëîæåíèÿ âî ìíîæåñòâåííîì ÷èñëå:

Ten lístek do divadla nabídni Martě. — Přečti ten odstavec ještě jednou. — Nalij mi sklenici čaje. — Posaď se a povídej. — Dej mi, pro­sím, ten časopis. — Měj se dobře. — Ať okamžitě pošle telegram. — Nejez, není to dobré. — Změň své rozhodnutí. — Dodělej to do konce. — Napiš, prosím, článek do novin. — Namaž si chléb máslem. — Nechoď nikam, je už pozdě. — Vypravuj nám o své cestě do Itálie.

8. Âñòàâüòå ñîîòâåòñòâóþùèå ôîðìû ïîâåëèòåëüíîãî íàêëîíåíèÿ ãëàãîëà jít:

Jdu na večeři,... se mnou! —Jirko,... sem prosím tě na chvilku! — Někdo zvoní,... otevřít. —Prosím vás,... někdo z vás pro křídu! — Hoši,... si spolu zahrát volejbal! — _ sem blíž, děti! —...pryč, zlobím se na tebe! —Mám už hlad,... na večeři! —Prosím vás,... zavolat soudruha Vaňka! — Chlapci,... mi, prosím vás, pomoci!

9. Âñòàâüòå íóæíûå ôîðìû ëè÷íûõ ìåñòîèìåíèé:

Kdo... dal tu informaci? — Jdi, prosím.... trochu dál. —Přineste... černou kávu. — Kdy k... přijedete na návštěvu? — Napiš... dopis z Polska. —Viděl jsem tě včera v kině, ale tys... nepoznal. — Myslete na (se). — Ten člověk pracuje jen pro.... — Teto, nesu... ovoce. — Tys... volal? — Ty... zde hledáš? — Jsem ráda, že... vidím.

10. Ñîñòàâüòå ïðåäëîæåíèÿ, èñïîëüçóÿ ñëåäóþùèå âûðàæåíèÿ:

mám hlad, máme žízeň, byl jsem po obědě, dám si salát, mám chuť na limonádu, pochutnal jsem si na českých národních jídlech, mně to nechutná, dalo mi to hodně práce

11. Âìåñòî òî÷åê âñòàâüòå ãëàãîëû vědět è jíst:

Ne... kde je nejbližší restaurace? — Dobře..., proč se to stalo. — Rád... smažené ryby? — Nerad... kaši. — Proč ne... polévku, je chutná. — Ne... jsme, že máme zítra přednášku z filozofie. — Už jsem se ho ptal, ale také nic ne....

12. Çàêðîéòå êíèãè è îòâå÷àéòå íà âîïðîñû ïî îáðàçöó:

a) Tobě to neřeknu. — Proč mi to nechceš říci?

Tobě to nedám... — Tebe nepozvu... — S tebou nepůdju.... — K tobě nepřijdu.... — Na tebe nepočkám.... — Tebe nevezmu s sebou.... — Tobě nepomohu.... — Bez tebe nepůjdu.... — Tobě to nekou­pím.... — U tebe se nezastavím....

á) Řekneš mi to? — Ano, tobě to řeknu.

Dáš mi to?... — Pozveš mě?... — Půjdeš se mnou?... —Zavoláš mi?... — Přijdeš ke mně?... — Počkáš na mne?... — Vezmeš mě s sebou?... — Pomůžeš mi?... — Půjdeš tam beze mne?... — Koupíš mi to?...

â) Něco jsem ti přinesl. — Co jsi mi přinesl?

Něco jsem ti koupil.... — Něco ti ukážu.... — Někdy tě vezmu s sebou.... — Někam tě zavedu.... — Něco jsem o tobě slyšel.... — Někde na tebe počkám.... — Někdy k tobě zajdu... — Něco jsem ti poslal.... —O něco jsem tě žádal.... —Na něco tě chci upozornit.

13. Âìåñòî òî÷åê âñòàâüòå ïðîïóùåííûå ìåñòîèìåíèÿ 1-ãî è 2-ãî ëèöà:

Řekněte..., ñî jste si vybrala. — Přijdu k... odpoledne. — Byli u... před měsícem. —Vždy... ráda vidím. — Dej... prosím tě svůj slovník. — Milá Marto, dostala jsem od... dopis, který... velmi potě­šil.— Pojďte se... na oběd — Mluvila jsem s... několikrát.—Vi­děla jsem... na ulici. —Budu na... čekat přesně v devět.

14. Ïåðåâåäèòå íà ÷åøñêèé ÿçûê:

à) Çäåíåê, íå õîäè òóäà. — Ìàðòà, ïîéäåì ñ íàìè â òåàòð. — Ïàí îôèöèàíò, ïðèíåñèòå, ïîæàëóéñòà, äâå êðóæêè ïèâà. — Íå åøü òàê áûñòðî. — Ðàññêàæèòå íàì, ÷òî âû âèäåëè èíòåðåñíîãî â íàøåì ãîðî­äå. — Çàêðîé îêíî è èäè ñþäà. — Âûáåðè ñåáå îâîùíîå áëþäî. — Íå ïîìîãàé åìó, ïóñòü äåëàåò ñàì.

á) Êî ìíå ïðèåõàë äðóã èç ×åõîñëîâàêèè. Ìíå î÷åíü õîòåëîñü ïîêàçàòü åìó íàø ãîðîä. Ðàíî óòðîì ìû íà÷àëè îñìàòðèâàòü ãîðîä è åãî äîñòîïðèìå÷àòåëüíîñòè.  ïîëäåíü ìû î÷åíü ïðîãîëîäàëèñü. Ìû ïîøëè â ðåñòîðàí, ñåëè çà ñòîë è âçÿëè ìåíþ. Çäåñü áûë î÷åíü áîëüøîé âûáîð ðàçëè÷íûõ áëþä. Ìîé äðóã õîòåë ïîïðîáîâàòü ðóññêèå íàöèîíàëüíûå áëþäà. Ìû çàêàçàëè áîðù è òåëÿ÷üþ îòáèâíóþ ñ æà­ðåíûì êàðòîôåëåì. Çàòåì ìû âçÿëè ñàëàò, ðûáó è, êîíå÷íî, ìèíåðàëü­íóþ âîäó.

— Ïðèÿòíîãî àïïåòèòà, — ñêàçàë ÿ Çäåíåêó.

— Ñïàñèáî, âàì òîãî æå!

Îáåä áûë î÷åíü âêóñíûé. Ìû åëè ñ áîëüøèì àïïåòèòîì. Ïîòîì ìû ïèëè ÷åðíûé êîôå ñ ïèðîæíûì è åëè ôðóêòû.

— ß ïëà÷ó, — ñêàçàë ÿ îôèöèàíòó.

Îôèöèàíò ïîäàë íàì ñ÷åò. Ìû çàïëàòèëè è âûøëè íà óëèöó. Áûëî ïÿòü ÷àñîâ. Ó íàñ áûëî åùå äâà ÷àñà ñâîáîäíîãî âðåìåíè.

15. Âìåñòî òî÷åê âñòàâüòå:

à) ïðîïóùåííûå ïðåäëîãè (ñëîâà â ñêîáêàõ ïîñòàâüòå â ñîîòâåòñòâóþùåì ïà­äåæå):

Půjdu tam... (oběd). —... (prohlídka) města jsme šli... (restaurace).

— Rád udělá... (já) všechno. — Vrátil se domů... (měsíc). — Čekali jsme... (ty)... (hodina).—... (chvíle) přišel číšník. — Dovolte, abych si... (vy) přisedl. — Dlouho stáli... (dům) a nemohli se rozloučit.— Autor píše... (svůj román)... (život) mládeže. — Těším se... (dovo­lenou)... (hory).— Dnes... (přednáška) jdeme... (kino). — Obchodní dům je... (divadlo).—... (můj dům) je pěkná zahrada.—... (naše fa­kulta) studují studenti... (různé země).— Půjdu... (kamarád)... (sešit). — Přijel... (Sovětský svaz)... (rok).— Četl jsem... (dopis)... (tvůj bratr a ty). — Pes ležel... (stůl). — Byl jsem... (Morava) a můj přítel byl... (Slovensko).— Jak dlouho jste byl... (Krym)?— Dnes je... (školní hřiště) zajímavý zápas. — Přijdu... (ty)... (divadlo).—... (divadlo) se půjdeme někam projít.

á) ïðîïóùåííûå ñîþçû než, nýbrž, nebo, ačkoli, protože:

Dáš si rýži... brambory? — Dal si knedlíky,... má držet dietu. —... přinesou další jídlo, trochu se napijeme. — To jídlo se jí s chle­bem... s brambory.—Věra si dala limonádu,... nepije žádný alko­hol. — Řízky se nepečou,... se smaží. —Jez tu polévku,... ti vych­ladne. — Pravý šašlik se nedělá z vepřového,... ze skopového. —Mu­sila si vzít kaši,... ji nemá ráda.

ÓÐÎÊ 8

Ñêëîíåíèå ñóùåñòâèòåëüíûõ ìóæñêîãî ðîäà ìÿãêîé ðàçíîâèäíîñòè (òèï muž, stroj). Ñêëîíåíèå ìåñòîèìåíèé 3-ãî ëèöà on, ona, ono. Ìåñòî ýíêëè­òè÷åñêèõ ôîðì ìåñòîèìåíèé â ïðåäëîæåíèè. Ñêëî­íåíèå ïðèòÿæàòåëüíûõ ìåñòîèìåíèé náš, naše, naše. Ñîþçû proto, protože.

NA NÁVŠTĚVĚ

Dnes ráno mi muž telefonoval, že na zítřek pozval k nám na návštěvu soudruhy ze Sovětského svazu, kteří přijeli služebně1 (jsou na služební cestě). Pozval také kolegy z podniku2. Přijdou k nám hned po skončení pracovní doby. Musím připravit pohoštění. Přesně v šest hodin, jak se domluvili, zazvonil zvonek. Muž šel otevřít a za dveřmi byli naši sovět­ští hosté.

Pavel: Dobrý den, pěkně vás vítám3 u nás. Dovolte, abych vám před­stavil4 svou manželku.

Zdena: Mrázková, těší mě, že vás poznávám. Muž mi o vás hodně vy­pravoval. Odložte si, prosím, a pojďte dál5.

Pavel: Zdeno, to jsou přátelé a kolegové z moskevského výzkumného ústavu: inženýr Volkov a jeho spolupracovnice inženýrka Sokolovová. Znám se s nimi už velmi dlouho6. Můžeš mluvit čes­ky, naši hosté dobře rozumějí a také trochu mluví česky.

Zdena: Jděte, prosím, do pokoje a sedněte si. Buďte u nás jako doma. Já sice také rusky rozumím, ale mluvit nedovedu. Mohu vám nabídnout alespoň malé občerstvení?

Sokolovová: Nedělejte si s námi starosti7, dnes jsme obědvali velmi pozdě.

Zdena: Ale kávu nebo čaj si vezmete? Kouříte, prosím? Tady jsou ci­garety, hned přinesu popelník.

Sokolovová: Já bych si raději vzala čaj.

Volkov: Ale já si dám kávu.

Pavel: Tak co je nového v Moskvě? Jak se daří8 vaší paní (manželce). Andreji?

Volkov: Děkuji, ujde to8. Byla trochu nemocná, ale teď už se jí daří dobře. Pozdravuje vás.

Pavel: Děkuji, vyřiďte jí, že ji také srdečně pozdravuji.

Zdena: Berte si zákusky, prosím. Mohu vám ještě dát čaj nebo kávu?

Sokolovová: Děkujeme. Dívám se, jak máte bohatou knihovnu a kolik zajímavých ruských knih.

Pavel: Naše dcera studuje na filozofické fakultě a má zájem o ruskou a sovětskou literaturu. Jestli si chcete prohlédnout mou odbor­nou knihovnu, musíte přejít do mé pracovny.

Volkov: Rádi si ji prohlédneme jindy. Teď musíme už pomalu jít, máme na dnešek lístky do Národního divadla. Děkujeme za pohoštění.

Zdena: Není zač8, škoda (je mi líto), že se nemůžete zdržet déle. Dou­fám, že nás ještě navštívíte. Jestli máte volnou sobotu, tak vás zveme na večeři.

Sokolovová: Děkujeme za pozvání. Také bychom si chtěli s vámi víc popovídat.

Pavel: Okamžik, já vás doprovodím.

Zdena: Děkujeme za návštěvu. Budeme se těšit na sobotu večer. Na shledanou!





Äàòà ïóáëèêîâàíèÿ: 2014-10-25; Ïðî÷èòàíî: 448 | Íàðóøåíèå àâòîðñêîãî ïðàâà ñòðàíèöû | Ìû ïîìîæåì â íàïèñàíèè âàøåé ðàáîòû!



studopedia.org - Ñòóäîïåäèÿ.Îðã - 2014-2024 ãîä. Ñòóäîïåäèÿ íå ÿâëÿåòñÿ àâòîðîì ìàòåðèàëîâ, êîòîðûå ðàçìåùåíû. Íî ïðåäîñòàâëÿåò âîçìîæíîñòü áåñïëàòíîãî èñïîëüçîâàíèÿ (0.012 ñ)...