V OBCHODĚ S POTRAVINAMI

Obyčejně chodím každý pátek nebo v sobotu ráno nakupovat. V neděli se nedá koupit nic¹, protože všechny obchody jsou zavřeny.

Manželka mi napíše všechno, co mám koupit, na lístek. Nejprve jdu k speciálnímu okénku a vracím láhve od mléka a limonády².

Obvykle nakupuji v naší samoobsluze, kde dostanu všechno: mléko, ovoce, chléb, pečivo, zeleninu, pivo, limonády a všechny druhy potra­vin, maso (hovězí a vepřové), drůbež a ryby. Salámy a různé druhy sa­látů dostanu hned vedle ve speciálním oddělení.

Obvykle kupuji na celý týden cukr kostkový nebo krystal, mouku, nudle, sůl, hořčici, olej a vajíčka. Průběžně kupujeme mléko, smetanu, šlehačku, máslo, sýry a jiné mléčné výrobky.

V cukrárně kupuji zákusky, dorty, různé druhy bonbónů, jemné su­šenky. Chtěl jsem ještě koupit zmrzlinu, ale bohužel tady zmrzlinu nevedou³.

V UZENÁŘSTVÍ

Dobrý den!

Jaké máte přání, prosím? / Co si přejete, prosím?

— Chtěla bych dva párky, tři vuřty, dvacet deka⁴ uherského salámu, třicet deka nějakého měkkého salámu a čtyřicet deka domácí tla­čenky.

— Čerstvé párky⁵ už nemáme, máme jen v konzervě.

— Tak jednu konzervu.

— Další přání?

— To je všechno. Promiňte, málem bych zapomněla⁶. Chtěla bych ještě dvacet deka šunky. Kolik budu platit?

— Devadesát korun, padesát haléřů. Dáte mi ten padesátník? Je, zas pětistovka. Neměla byste menší?

— Podívám se. Bohužel nemám.

— Od rána dnes zákazníci platí pětistovkami a stovkami a já už ne­mám drobné!

— Počkejte chvíli, já si rozměním ve vedlejší pokladně.

—... Prosím.

— Děkuji. Dáte mi ten padesátník?

— Ano ten mám, prosím.

— Děkuji, na shledanou.

* * *

— Prosím vás, chtěla bych kilo pomerančů a dva citróny.

— Je to všechno?

— Máte broskve?

— Máme hrušky a jablka. Jablka jsou dobrá a laciná.

— Tak tedy dvě kila jablek.

— Dostali jsme právě čerstvou zeleninu: nové brambory, mrkev, ci­buli, zelí, rajská jablíčka (rajčata) a okurky.

— Kolik stojí kilo rajčat?

— Deset korun.

— No, tak půl druhého kila, prosím. Děti je mají rády.

— Tady bude o deset deka víc, mohu to nechat?

— Samozřejmě.

— Dohromady to dělá čtyřicet sedm dvacet. Děkuji. Na shledanou.

— Na shledanou.